„Musím říct, že jsem trošku zklamaná, protože jsem čekala, že poběžím aspoň kolem svého osobáku," uvedla atletka kolínského Sokola.

V jaké disciplíně jste se cítila lépe?
Lépe jsem se cítila určitě ve štafetě. Cítila jsem se lépe, protože jsme byly pohromadě a povídaly jsme si s holkama. Hlavně Zuzka Hejnová i Denisa Rosolová jsou profesionálky a obě nás uklidňovaly a byly super.

Ve štafetě vám chyběl kousíček k bronzu. Vy sama jste běžela na druhém úseku a přebírala kolík od Denisy Rosolové na prvním místě. Jak moc to bylo zavazující vybíhat z prvního místa?
Když jsem slyšela, že mě volají, abych se postavila jako první, tak to bylo dost zavazující. Hlavně jsem se toho lelka. Počítala jsem s tím, že Denča bude mezi prvními, ale že udělá takový náskok, to jsem nečekala.

Nakonec jste předávala jako šestá, ale v kontaktu. Jak byste zhodnotila svůj úsek?
Prvních dvě stě metrů jsem myslela jen na to, že nesmím nikoho pustit před sebe. To se mi taky povedlo, ale pak přišla druhá dvoustovka, kde se ukázalo, že soupeřky jsou zkušenější a taky o něco rychlejší. V posledních padesáti metrech mi došly síly.

Vraťme se ještě k hladké čtyřstovce, kde jste nepostoupila z rozběhů. Dokonce jste zaostala za svým osobním rekordem. Kde hledat příčiny?
Byla jsem trošku nervózní a chtěla jsem toho ukázat až moc. V poslední chvíli před odchodem na dráhu jsem se dozvěděla, že běžím v jiném běhu, tak mě to trošku rozhodilo. Taky čas na rozcvičení byl jiný. Byla to moje první takhle velká akce a ještě doma. Když moderátor vyslovil moje jméno a všichni začali křičet a tleskat, měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Možná i to bylo svazující. Nikdy jsem nic takového nezažila.

Jaké jste měla před závodem pokyny od trenéra?
Oba jsme s trenérem věděli, že jestli chci běžet aspoň kolem osobáku, musím běžet první dvoustovku rychleji. To se nakonec nepovedlo.

Nebála jste se, že díky výkonu v individuálním závodě můžete třeba přijít o štafetu?
Bála jsem se hodně a nakonec to tak i málem bylo. V podstatě jsme ještě v neděli ráno nevěděly, jak běžíme. Dopadlo to dobře a já běžela.

Závody se konaly ve skvělé kulise. Jak se vám závodilo v takové atmosféře?
Byl to neskutečný zážitek. Pro ty, co už někdy na takové akci závodili, to muselo být skvěle. Mě osobně to strašně překvapilo, ale dodalo i trošku energie.

Na podobné akci jste byla poprvé. Navíc se konala v Praze. To musel být mezi vašimi známými zájem o lístky. Prozradíte, pro kolik lidí jste zařizovala vstupenku?
Moc vstupenek jsem nezařizovala. Bylo jich asi kolem patnácti.

Jaký nejsilnější zážitek jste si z pražské O2 Arény odnesla?
Určitě atmosféru.

Mistrovství Evropy je již minulostí. Jaké plány vás čekají nyní?
Teď se budeme soustředit na mistrovství Evropy do 22 let, které se uskuteční v polovině července v Estonsku.