„Z medaile jsem samozřejmě nadšená, ale pocity po dojezdu jsem měla smíšené," přiznala závodnice z Kolína.
„Hned po startu jsem byla hodně vzadu a myslela jsem si, že už je všechno ztracené. Ne, že bych si nevěřila, ale nohy jsem měla děsně těžké. Dlouho jsem se nemohla dostat do tempa. Věděla jsem, že to bude dlouhý závod a doufala, že se ještě rozjedu. Trať byla hrozně rychlá, proto se vyplatilo jezdit chytře a pošetřit síly ve skupině," dodala.
Jana Czeczinkarová patřila k favoritkám závodu. Přestože neměla ideální rozjezd, nakonec dojela ve franzouzském Pont-Chateau mezi sedmadvaceti soupeřkami třetí. Ve spurtu těsně porazila Italku Saru Casasola.
„V posledním kole jsme spolu s Italkou odskočily ostatním soupeřkám. Celou dobu jsem jela v háku a díky tomu jsem měla ve spurtu více sil. Nohy jsem měla totálně kovové, proto jsem nešla ani ze sedla. Muselo to asi vypadat strašně. Ale nakonec jsem to zvládla nad své očekávání. Jak psychicky, tak i takticky," popsala rozhodující okamžiky Jana Czeczinkarová.
Během závodu si prožila pár nepříjemných okamžiků. Všechny ale zvládla a v cíli se mohla usmívat.
„Z krize jsem se snažila v každém okruhu prokousávat pomalu dopředu. Když nějaká soupeřka vystřelila, okamžitě jsem se za ni schovala. Tím jsem se dostala ze špatné pozice, navíc s mizernýma nohama, jsem se dokázala dostat do boje o medaili," podotkla.
Podruhé v řadě tak v této kategorii získala bronzovou medaili.
„Proti loňsku to byl absolutně odlišný závod. To jsem jezdila hned od startu kolem pátého místa, což jsem měla letos komplikovanější. Možná byla silnější konkurence, a také jsem měla i víc natrénováno," zdůraznila.
A které medaile si cení víc? „Rozhodně letošní. Loni jsem odjížděla s čistou hlavou, nečekala jsem, že bych mohla bojovat o medaili. Ale jen překvapit. Letos bylo jasné, že mám na bednu a chci medaili. Neztrácela jsem naději a nakonec to vyšlo," oddychla si.
Pořadí: 1. Chiara Teocchi (Ita), 2. Helene Clauzel (Fra) +11, 3. Jana Czeczinkarová (Cze) +39.
(Petr Hofbauer)
