Jeho dědeček (Miloš Fišera) byl dvojnásobný mistr světa v cyklokrosu, mamka závodila v plaveckém bazénu a pro tátu to byl onen vyvolený sport stejně jako pro Filipa basketbal. Už od prvních tréninků se do tohoto sportu zamiloval a vášeň se s postupem času ještě prohlubovala. Jako pro mnoho ostatních byl i pro něj basketbalovou modlou Kobe Bryant.

Úplné základy ho učil jeho první trenér Pavel Koláčný, ke kterému se později přidal i samotný táta Zahradníček. Ten měl také co nabídnout, v Kolíně začínal a později hrál i v Pardubicích. Proto Filipovi pomáhal nejen v osobním životě a ve škole, ale i na palubovce. Tím pádem trávil se synem veškerý čas. „Už odmalička jsem hrál se staršími basketbalisty. Zpočátku to pro mě bylo velmi těžké,“ přiznává osmnáctiletý Filip.

To mělo za důsledek, že až do odstartování puberty hodně zápasů sledoval jen z lavičky. S postupem času se začínal spoluhráčům vyrovnávat. V patnácti už na tom byl výkonnostně podobně, ne-li lépe.

„V patnácti letech jsem prožil asi nejvyšší výkonnostní skok. Byl to také rok, kdy jsem začal nastupovat proti stejně starým hráčům. Zkušenosti, které jsem měl ze zápasů proti starším, se mi osvědčily skvěle,“ poznamenal mladý basketbalista.

Zkušenosti z hraní proti starším basketbalistům zužitkoval opravdu slušně. Do poloviny sezony patřil mezi nejlepší střelce soutěže, než mu do rozjeté formy přišlo pár menších zranění, ale i tak se nakonec umístil v první šestici nejpřesnějších střelců.

V podobném duchu se nesl i jeho následující rok. Se svým kamarádem Davidem Bálkem začínal vyčnívat. „Už odmalička jsem si všímal, že největší zápal pro hru je vidět právě na mně a Davidovi. S kluky jsme měli super partu, ale spoluhráči postupně dávali přednost středním školám a jiným zájmům, takže basketbal šel pomalu, ale jistě do ústraní,“ uvedl na adresu svých bývalých spoluhráčů.

David Bálek začal trénovat s A týmem už minulý rok a motivovaný vstoupil i do této sezony. Fidža, jak se mu přezdívá, začal letošní sezonu ještě v juniorské lize.

Po slušných výkonech upoutal trenéra Pavla Beneše, který ho zhruba v polovině roku oslovil. Na druhém tréninku hned „vyfasoval“ svůj dres s jmenovkou. K prvnímu zápasu nastoupil hned zostra. Bylo to do zápasu Českého poháru s Pardubicemi.

Ti mají velice zkušený tým vedený Jiřím Welschem. Toho měl možnost sledovat ze sestřihů NBA, které sledoval pod lavicí na základní škole. Teď se najednou řítil proti němu s míčem v ruce.

„Je to neuvěřitelný pocit, když stojíte vedle hráčů, kteří reprezentují náš stát. Před pár měsíci jsem na náš tým koukal v televizi a teď jsem měl možnost proti několika z nich nastoupit. Největší čest byla bránit Welsche. Když jsem nastoupil proti Pardubicím a měl tu možnost bránit Jirku, tak mi ani nedošlo, že bráním takhle slavného hráče. Až po nějaké době vám dojde, jakou příležitost jste v životě dostali,“ rozpovídal se o svém prvním zápase Filip Zahradníček.

Po tomto zážitku přišly zápasy, které buď odseděl na lavičce, nebo dostal malý prostor v posledních sekundách utkání. Další větší příležitost v zápase dostal proti mistrovskému Nymburku. Za již rozhodnutého stavu nastoupil zhruba na poslední tři minuty. Z dvojtaktu se mu podařilo zaznamenat své první body v NBL. V následujícím zápase proti Pardubicím přidal premiérovou asistenci.

První zápasy a body s sebou nesou i určitou zodpovědnost v kabině. „Jako nejmladší článek týmu jsem musel nosit ručníky, odnášet pití a uklízet míče po trénincích. Často jsem byl „zaměstnáván“ jako týmová uklízečka, takže starost o čistotu a pohodlí v šatně padla na mě,“ poznamenal student místní obchodní akademie.

Ke konci základní části přišla spousta vyrovnaných utkání, ve kterých Kolín musel bodovat. Pro Fidžu to znamenalo snížení odehraných minut na minimum. Na venkovní zápasy přestal jezdit, protože se kryly s jeho juniorskou ligou. S juniorským týmem měli na začátku sezony za cíl se udržet v lize. Po sérii vítězství spojených s týmovou prací bojovali dokonce o extraligu. V cestě za nejvyšší soutěží jim stál ambiciózní Žižkov. Nevytíženost v A týmu ho vedla k rozhodnutí, že bude hostovat v Poděbradech, kde se hraje nižší soutěž.

„Byla to pro mě možnost ukázat, že se dokážu rovnat zkušeným chlapům a momenty i vyčnívat,“ konstatoval skoro dvoumetrový hráč.

Tým je zde složen ze směsice hráčů z okolních klubů, což zapříčinilo nesehranost mezi hráči. „Ke konci sezony už jsme na sebe byli zvyklí, týmu se začalo dařit a soutěž jsme uzavřeli šňůrou výher,“ dodal Zahradníček.

„Upřímně nevím, jestli se budu basketbalu věnovat celý život. Mým snem bylo nastoupit v domácím zápase A týmu, to se mi splnilo,“ uvádí mladá naděje Kolína.

Basketbalu se chce Filip určitě věnovat i do budoucna. Zároveň si je vědom i jiné důležité životní zkoušky, což je maturita a následný výběr jedné z vysokých škol.

Nyní studuje třetí ročník ekonomky a chtěl by zkusit vyšší vzdělání zaměřené na finance. Stejně jako pro jiné sportovce, je pro něj jeho vyvolený sport srdeční záležitostí. Vnitřně se ho už nikdy nevzdá.

(Adam Růžička)