Váš mužský tým hraje první ligu a kádr je složený z vlastních odchovanců. V očích sportovních příznivců se to dá brát jako velký úspěch. Jak to berete vy v klubu?
Samozřejmě jako obrovský úspěch - to se jinak ani nedá. Je to pár let, co tihle stejní kluci začali hrát 2. ligu, tedy třetí nejvyšší soutěž. Stalo se to po dlouhých třiceti letech, do Kolína se tehdy zase vrátil volejbal na vyšší úrovni. A teď sbírají zkušenosti v první lize. Je nutné si uvědomit, že první liga, to už jsou zápasy hlavně proti týmům sestavených z rezerv extraligových týmů - Brno, Ostrava… Takže nastupujete proti bývalým špičkovým hráčům se zkušenostmi z evropských lig, kteří už ukončili profesionální kariéru. A proti nadějným mladíkům, kteří ji mají teprve před sebou. To, že s našimi odchovanci, vesměs kluky kolem dvaceti let, hrajeme druhou nejvyšší soutěž v Česku, beru jako odměnu pro všechny trenéry za více než patnáctiletou práci s mládeží.

Vychovat hráče pro první ligu z vlastní líhně je běh na hodně dlouhou trať a vám se to povedlo. Co za tím hlavně stojí? Jsou to především práce a trpělivost?
Hlavně na to potřebujete hodně zapálených trenérů, kteří doslova obětují svůj volný čas volejbalu. A stejně aktivní rodiče, kteří svoje děti podporují a pomáhají našemu klubu třeba jen tím, že v sobotu vezmou auto, naloží do něj svoje i cizí děti a jedou třeba na celý den do Kladna na turnaj krajského přeboru. A taky je za tím spolupráce s ostatními oddíly v okolí - Pečkami, Kutnou Horou, Církvicí, Nymburkem… Někteří jejich hráči nastupují u nás, naši zase u nich. Je to spolupráce, kdy si vycházíme vstříc, a to se v jiných krajích nevidí tak často.

Chlubit se můžete širokou hráčskou základnou. Kolik máte hráčů a v jakých kategoriích vaše týmy nastupují?
Základnu teď tvoří asi tři sta dětských a mládežnických hráčů. Plus samozřejmě týmy žen a mužů. Mládeží máme obsazeny všechny věkové kategorie - od minivolejbalu až po týmy U22, tedy mladší dvaadvaceti let.

Obecně se mluví o tom, že děti nechtějí sportovat. Ale i další kolínské kluby mají celkem dost mladých nadějí. Fotbal, hokej, basket nebo florbal mají také velké členské základny. Jak se vám daří lákat děti na volejbal? Co pro to děláte?
Já si myslím, že sportovat chtějí. Ale už jsou jiná generace než my a musíte umět s nimi pracovat. My jsme si šli po škole sami od sebe zakopat někam na plácek. Dnešní děti potřebují, aby jim sportování někdo zorganizoval. A co pro to děláme? Už jsem mluvil o trenérech - musíte mít takové, které děti nadchnou a udrží je u sportu. Pak je důležitá celková atmosféra v klubu - otevřená, přátelská, byť samozřejmě s jistým tlakem na výkonnost. To jinak nejde. Ne, z každého nevyroste reprezentant, ale naučí se mít volejbal rád a může ho jako amatér pinkat klidně do sedmdesáti. A svoji roli hraje charakter volejbalu jako sportu, ve kterém je důležitá parta, kamarádství, často na celý život, a spolupráce. Abyste složili míč na soupeřovu stranu, musí na tom zapracovat celý tým. Jeden to fakt nezvládne. Abych nezapomněl. Pomáhá nám v tom také Základní škola Kmochova, oficiální partnerská škola Českého volejbalového svazu - alma mater mnoha našich dětských i dospělých hráčů.

Prohlédněte se fotogalerii z utkání první ligy mužů Kolín - Blue Volley Ostrava:

Fotogalerie: Z volejbalového utkání první ligy mužů Kolín - Blue Ostrava (0:3)

Podobně jako A tým je na tom kategorie chlapců U18 a U22, ty hrají nejvyšší soutěže. Je možné udržet dlouhodobě tyto soutěže pro Kolín v těžké konkurenci?
Budu se opakovat. Je to o mravenčí práci s mládeží. Vidíme, že se relativně daří i v kategoriích U16 a U14. Proto jsem optimista.

Nelze opomenout ani dívčí a ženskou složku. Holky U20 hrají druhou ligu. Další velice úspěšný tým…
Děvčata mají u nás nezastupitelnou roli. Jen jsme s nimi začali o čtyři roky později než s kluky. A také je v dívčím volejbalu mnohem větší konkurence napříč republikou. Bohužel u děvčat platí, že častěji než kluci s volejbalem kolem patnácti až sedmnácti let skončí. Mrzí mě to, ale asi s tím nejde nic moc dělat. Beru to opět optimisticky. Volejbal se naučily a třeba se k němu jednou vrátí.

Právě skončila základní část první ligy mužů a váš tým jde do nadstavby, kde bude bojovat o záchranu v soutěži. Co bude základem úspěchu v nadcházející části sezony?
Úkol zněl od začátku jasně: nespadnout a rozkoukat se v téhle soutěži. Která je tvrdší a rychlejší. Věřím, že se kluci zbavili počáteční nervozity, které se nedivím. Vezměte si, že na vás v Kolíně přijde dvě stě diváků. A že se porvou, aby tady první liga zůstala i příští rok.