„Moc se těším, i když je trať velmi technická. Jsou tu těžké sjezdy, které jsem dlouho nejezdila, takže si musím zase zvykat jak jezdit v pořádném terénu. Jinak fyzicky se cítím dobře a jsem moc ráda, že mohu závodit dá se říci bez handicapu a bez nějakých nervů o výsledek,“ uvedla čerstvá šampionka.

Čeká vás bitva s těmi nejlepšími závodnicemi. Nedávno jste se zúčastnila závodu v Lenzerheide, po němž jste prohlásila, že svět je daleko. Znamená to, že si na medaili nevěříte?
Samozřejmě za normálních okolností bych řekla, že v medaili věřím, ale tím, že jsem měla dlouhý výpadek, tak reálně budu velice šťastná za umístění do desítky. Beru i do patnáctky, i když bych si přála mnohem víc. (smích)

Kterou závodnici pasujete do role největší favoritky?
Asi Evie Richards nebo Sina Frei, které jsou stále na bedně ve světovém poháru. Jinak bych volila Kate Courtney, ale tím, že je to evropský šampionát, tak ta nemůže startovat.

O víkendu jste se v Brně stala mistryní České republiky k kategorii do 23 let. Jak moc těžký to byl závod?
Závodní trať mi sedla, byla rychlá, nijak technicky náročná a s poměrně dlouhými kopci, takže se dalo dobře předjíždět. Závod se mi jel dobře, po startu jsem se dostala na šesté místo a postupně jsem se dostávala dopředu až na konečné třetí místo v kategorii ženy Elite.

Věřila jste si před závodem na jednu z medailí?
Nad tím jsem nepřemýšlela, chtěla jsem do závodu dát co nejvíc.

Začátek vám přitom nevyšel. Pohybovala jste se kolem šestého místa s výraznou ztrátou na vedoucí závodnice. V půlce závodu jste se ale rozjela a nakonec dojela celkově třetí, což znamenalo titul v kategorii do 23 let. Co bylo příčinou pomalého rozjezdu?
Neřekla bych, že byl pomalý, postupně závod od závodu se moje starty lepší a teď v Brně jsem byla ráda, že jsem se ze startu z druhé řady dostala do skupinky těch nejlepších. Naposledy v Bedřichově jsem dojížděla ztrátu až z devátého místa.

Tři měsíce jste se dostávala do formy po těžkém úrazu. Dokonce se říkalo, že máte po sezoně. Co se vám honilo hlavou, když jste nemohla sednout na kolo?
První, co se mi honilo hlavou bylo, jak se co nejdříve na kolo zase posadit. Hned po příletu domů mi vypůjčila nadace Černí koně handbike a mohla jsem alespoň něco dělat. Po zranění jsem přemýšlela, ať je vše v pořádku a rychle se dostanu zpět do formy.

Nakonec všechno dobře dopadlo a vy už opět sbíráte tituly. Limituje vás ještě zraněné koleno?
Letos je to můj první titul. Zlomenina už na kole nebolí, dá se říci že po třech měsících je vše v pořádku. Na podzim mě čeká operace, kdy mi budou vyndávat osteosyntézu a šrouby.