Aleši, jak vzpomínáte na působení v dresu USK?
V dobrém. Na Folimance byla dobrá parta kluků. Nemám žádný pocit křivdy, ani výčitky svědomí, že jsem neodvedl všechno, co jsem mohl. Skončila mi jen smlouva a na další jsme se nedohodli.
Byl pro vás souboj s USK něčím jiný?
Přemýšlel jsem o tom, když jsem jel na zápas. A nakonec v sobě žádnou nadprůměrnou motivaci nenalezl. Proti USK nejsem o nic hladovější než proti ostatním celkům. Snažím se připravovat vždy stejně zodpovědně.
Čtyři zápasy jste nezvítězili, v tom jste zvýšenou motivaci jistě našel.
To máte pravdu. Vyhrát jsme potřebovali jako sůl. Přestože jsem se snažil být stále pozitivní, cítil jsem, že není nálada dobrá. Navíc jsme prohrávali stále o pár bodů v koncovkách, což bylo jako pád do bažiny. Čím víc jsme se pokoušeli odrazit ode dna, tím hlouběji jsme se ponořili. Snad se naše psychika po vítězství nad USK zlepší. Jedeme teď do Brna, mohli bychom se nadechnout k bodové sérii.
V úvodu jste tahali za kratší konec provazu, špatně jste si přihrávali, vypadávaly vám balony… Nervozita?
Přijde mi, že jsme nervózní od začátku sezony. V přípravě jsme hráli v klidu a dobře. Jak se ale začalo hrát na ostro, bylo zle. To je divné.
Na čem jste otočili vývoj duelu?
V první čtvrtině nám to tam nepadalo. Pod vlastním košem jsme naopak měli smůlu. Padly nám tam střely o desku, různé prapodivné odrazy. Všechno se otočilo na výkonu Štefana Ličartovského, který nás dovedl bezchybnou střelbou z dálky za vítězstvím. Střelců tu máme víc, potřebujeme, aby se v každém utkání alespoň jeden z nich probudil, pak můžeme vítězit.
A dokráčet do play off?
To je otázka na vedení. Pro mě je cíl vyhrát každý zápas, do kterého nastupuji. Na konci základní části všechno sečteme, podíváme se, kde jsme, a třeba si zahrajeme
i play off.