“Každý takový úspěch je krokem dopředu,“ říkal bezprostředně po úterním vítězství nad Opavou 35letý hráč.
Ptát se na pocity je sice klišé, ale přesto, jaké jsou?
To se musí zažít. Obrovská euforie, skvělá atmosféra. Jsme strašně rádi, že se nám to podařilo.
Rozhodnout už jste mohli v neděli. V Opavě vám utekl náskok deseti bodů…
Opava je doma hodně silná. Hlavně že jsme tam v sobotu urvali to jedno vítězství, potřebné k návratu série do Kolína. Po nedělní prohře jsme se dali jako tým dohromady a tady už to rozhodla síla prostředí.
Co bylo těžší? Vyhrát za stavu 1:1 alespoň jednou na severní Moravě, nebo rozhodnout za stavu 2:2 doma?
Každý zápas měl jinou atmosféru. Tam jsme se pokoušeli vyhrát, doma už jsme museli. Vyhráli jsme tam v sobotu. Kdyby to nevyšlo, zůstávala šance na opravu. Tady u nás už by žádná nebyla.
Přišlo mi to, že jste až příliš spoléhali na střelbu za tři body. Není tohle tak trochu hra na náhodu?
Bylo to dané tím, že soupeř celý zápas praktikoval zónovou obranu. Proto jsme byli nuceni střílet z větší vzdálenosti. Kdyby na nás hráli osobku, tak je tady rozjezdíme. I oni však byli dobří střelci, takže to bylo takové trojkové představení.
Před dvěma roky jste stejný úspěch slavil se Sadskou. Když porovnáte oba kádry, má Kolín na první ligu?
Tady se musí udělat ještě hodně práce. Tým se samozřejmě musí doplnit. Pak by si mohl troufat třeba na střed ligy.
Problémy by mohly být s halou…
No, bude potřeba pár úprav (smích). Tyhle problémy už jsem zažil před lety v Děčíně a také se to vyřešilo.
A vy? Zahrajete si za Kolín první ligu?
Sám nevím. Mám už nějaké roky, své jsem si odehrál. Nejsem už profesionál, basket hraju vedle civilního zaměstnání. A tomu dávám přednost. Takže uvidíme.
