Svědčí o tom nejen zisk už dvaceti medailí z šampionátů České republiky, ale také fakt, že se do 24členné české reprezentační výpravy na letošní mistrovství Evropy juniorů do 19 let probojovali hned dva závodníci Sokola Kolín - Kateřina Šafránková a Ondřej Hanuš - a přitom až do poslední chvíle o splnění velmi těžkých limitů usilovali také Zdeněk Hejduk a Pavel Peňáz, kterým chybělo velice málo k tomu, aby se jim dostalo stejné cti. V dosavadní 107leté historii kolínské atletiky se na nejvyšší světovou či evropskou soutěž probojovala před Šafránkovou a Hanušem pouze trojice závodníků oblékajících v době soutěže kolínský dres – Petr Elbogen, Václav Širc ml. a Renata Hoppová.

Letošní evropský šampionát, který se koná jednou za dva roky, proběhl ve dnech 19.-22. července v nizozemském Hengelu za účasti výprav ze 46 zemí.

Jako první z kolínské dvojice se hned ve čtvrtek 26.7. představil v sektoru Ondřej Hanuš, který nastupoval v poli 26 trojskokanů s patnáctým nejlepším výkonem. V kvalifikační skupině B nezklamal, skočil třetí nejdelší pokus v životě 15,36 m, ale na postup do dvanáctičlenného finále bylo třeba doletět o 18 cm dále. A tak na kolínského atleta zbylo celkové 16. místo, které i tak je samozřejmě prozatímním vrcholem jeho kariéry.

O den později nastoupila rovnou do finálové soutěže kladivářek proti svým 13 soupeřkám teprve osmnáctiletá Kateřina Šafránková. Ta byla svým novým českým rekordem 63,58 v letošním evropském žebříčku sedmá, když na nejlepší evropské kladivářky Bulgakovou a Perie ztrácela více jak čtyři metry, a tak jejím cílem bylo umístění v první osmičce. Už rozcvičení ukázalo, že kladivářky to v Hengelu nebudou mít lehké. Pořadatelé totiž připravili extrémně drsný kruh, který ztěžoval dosažení potřebné rychlosti v otáčkách. A tak v první sérii se z úvodní osmičky nedostala žádná závodnice za hranici šedesáti metrů. Jako devátá nastoupila Šafránková a navzdory nervozitě, která nutně provází tak důležitý závod, poslala čtyřkilogramové náčiní daleko za čáru označující „šedesátku“. Když se na tabuli objevilo 62,95, bylo jasné, že finálová osmička ji nemine. Soupeřky se však dál trápily a v prvních dvou sériích se žádná před Kateřinu nedostala. Nejvíce se přiblížila největší favoritka Ruska Bulgaková, která hodila 62,14. Až v sérii třetích pokusů kolínskou závodnici sesadila ze zlaté pozice loňská mistryně světa Rumunka Bianca Perie, která dokázala kladivo poslat na 64,35, a hned vzápětí Čechům na tribuně zatrnulo při hodu Bělorusky Šajunové, na jehož změření nervózně čekali. Ale 62,73 bylo 22 cm za Katkou. Trenéři pak nervózně odpočítávali každý další hod finálové osmičky, ale k všeobecnému překvapení se už žádná z dalších závodnic nedokázala na medailové příčky posunout. Kateřina ještě v poslední sérii zabojovala o zlato, ale dlouhý hod z jejích rukou skončil těsně mimo pásku vyznačující výseč.

Obrovské překvapení bylo na světě, česká výprava získala první medaili, nakonec jich bylo zcela překvapivě plných pět, a Kateřina Šafránková si mohla poprvé v životě vychutnat pocit, kdy na její počest stoupá na stožár česká vlajka. K tomu, aby si mohla poslechnout i českou hymnu, scházelo tentokrát 140 cm, ale další šanci bude mít už za rok na mistrovství světa této kategorie, kam bude ještě patřit.

Šafránková: Je to nečekaný úspěch

Když jsme zpovídali úspěšnou atletku Kateřinu Šafránkovou, byla téměř k nezastavení. Tak moc prožívala svůj stříbrný úspěch. Nutno podotknout, že to bylo povídání příjemné.

Je to dosud váš největší sportovní úspěch?

Určitě a nečekaný.

Bude mít tato medaile nějaké speciální místo?

Zatím ne. Je pověšená s ostatními na bambusové tyčce. Jenom diplom má své místo na zdi. Aby byl co nejvíc vidět.

Co vám po závodě řekl trenér?

Jirka Tuček mi říkal, že je to super. Druhý kouč Stanislav Pluhař moc slov nenacházel, spíš byl dojatý. Vlastně mi ještě řekli, proč jsem nehodila dál (smích).

Jak proběhla oslava?

Byla poslední den, když jsme měli všichni po závodě. Šli jsme jako parta do hospůdky. Byl to takový mezinárodní mejdan. A potom doma jako vždycky u grilu. Pak s trenérem a kolínskou skupinou v jedné cukrárně.

Pojďme se na chvíli ještě vrátit k úspěšnému šampionátu. Stříbrnou medaili jste získala svým prvním hodem. Byl to opravdu váš nejvydařenější pokus?

Určitě jo, ale ten poslední byl taky nadějný. Bohužel dopadl mimo výseč.

Na Evropu jste odjížděla s cílem skončit do osmého místa. Tabulkové postavení tomu také napovídalo. Překvapilo vás samotné umístění?

Ohromný. Protože už po tom prvním pokusu přišel Jirka (trenér Tuček – pozn. red.) a říkal, jestli chci medaili, musím hodit dál.

Ve třetí sérii vám zlato vzala Rumunka Bianca Perie. Jak jste prožívala pokusy dalších soupeřek. Přece jenom do konce zbývalo ještě hodně pokusů. Věřila jste vůbec v medaili?

Já jsem se na ty soupeřky moc nekoukala. Když jsem vždycky slyšela cinknout klec, tak jsem si říkala, že to je dobré. Když ne, tak jsem se koukala, jak to letí daleko a doufala, ať to není 63 metrů. Největší strach jsem měla z Rusky, která měla letošní nejlepší výkon. Ještě mi zatrnulo při posledním pokusu Bělorusky. Když jsem viděla, jak to kladivo letí, říkala jsem si, už spadni. Reakce ostatních trenérů pro mě nebyla moc povzbudivá, protože říkali, že to bude dál, než jsem hodila já. Ale Jirka v klidu řekl, že to bude o dvacet centrimetrů míň. Nakonec to bylo o dvaadvacet. Pak už jsem věřila ve stříbro.

Jaký program vás čeká nyní?

Ve středu jedu na závody do Brna. Když ta forma je, tak toho chci využít. Od soboty budu mít konečně dovolenou. Jedeme s rodinou na Šumavu.