„Kateřina je úkaz. Mnozí čtenáři ji milují. Jiní ji nemohou přijít na jméno. Vyčítají jí, že je někdy příliš kritická k prezidentovi a jeho okolí, k premiérovi. Kateřina ale dělá svoji práci, tak jak ji novinář dělat má – se znalostí, zápalem. Kdybyste se zeptali klíčových politiků na Kateřinu-novinářku, zjistili byste, že výrazná většina ji respektuje a uznává. Jsem rád, že Kateřina je jedním z pilířů redakce Deníku.“

Kateřina sama o sobě: „Začalo to deníkem, tedy s malým d. Od první třídy základní školy jsem si ho poctivě vedla, protože už tehdy mě fascinovalo, jak se v řádcích modrají písmena, která tvoří slova, ta věty, odstavce, sdělení, příběh. Jako dcera šéfredaktora časopisu 100+1 ZZ Pavla Knoblocha jsem asi nemohla skončit jinak než u novin. Od roku 2006 je to Deník, u jehož vstupu na trh pod jednotnou značkou jsem byla od samého počátku. Pracovní smlouvu mi podepisovala Lída Rakušanová, s níž jsem později dělala jeden ze svých velkých rozhovorů. Ano, rozhovory, toť můj osud. A vášeň, protože díky Deníku (a předtím Právu) jsem potkala desítky skvělých osobností tvořících současné dějiny.

Namátkou bývalého a současného prezidenta, všechny premiéry, rektory Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity, ale třeba také Martu Kubišovou, Zdeňka Mahlera, Lenku Bradáčovou, Pavla Pafka, Tomáše Halíka, Šimona Pánka, Terezu Maxovou, Pavla Rychetského, Viléma Prečana, Jiřinu Šiklovou, Roberta Kvačka, Petra Kulhánka, Michala Viewegha, Milana Kňažka, Pavla Kohouta. Setkala jsem se s dalajlámou i papežem Benediktem XVI.

Díky svému zaměření na politiku jsem zažila triumfální osobní vzestupy a o nic méně duté pády. A protože se zabývám i vzdělávacím systémem, skutečnou radost ze své profese cítím, když zpovídám učitele a ředitele malých i sídlištních základních škol, neboť jejich nadšení pro věc a profesionality si hluboce vážím.

A který politik je z novinářského hlediska lahůdkou? Miloš ZemanMiroslav Kalousek jsou dokonalí respondenti, rozhovory s nimi lze přepisovat jedna ku jedné, aniž by novinář musel zasahovat do textu. Nejvíc dá zabrat Andrej Babiš, protože skáče z jedné věci na druhou, hledá věcné argumenty ve stozích papírů na stole, volá spolupracovníkům (a když něco nevědí, peprně jim vynadá).

Deník jsou noviny a web pro lidi kolem nás, učitele, prodavačky, řemeslníky, sestřičky nebo penzisty. Vážím si toho, že píšu právě pro ně.“