SNAD toho zase tolik na chlapy neprásknu, když prozradím, že estetické zdokonalování žen jejich života je něco, pro co příliš cit nemají.

Nechápejte mě špatně. Ne, že by chlapi neměli cit pro práci s barvou, naopak. Chlapi jsou velmi dobří, jakmile dojde na maskování, třeba jak si potřít blátem obličej, aby člověk splynul s přírodou a vyhnul se tak predátorovi v džungli (teď nemluvím o tom vesmírném, i když možná trochu ano).

Tahle vlastnost se důsledně vyvíjela v prehistorické době, kdy tenhle typ chlapského „líčení" byl pro přežití velmi důležitý (skutečně je s podivem, co všechno souvisí s prehistorickou dobou), jelikož matení útočících gepardů bylo na denním pořádku.
Pak se cosi stalo (nejsem sice geolog, ale domnívám se, že přišla doba ledová a gepardi se přesídlili do teplejších krajin) a chlapi na maskování pomalu zapomněli, protože to už tak nebylo potřeba (utéct mamutovi bylo o hodně snazší, člověk se nemusel ničím potírat. Navíc to tím zmrzlým blátem ani dost dobře nešlo).

Jemná práce s barvou šokovala

Pak se stalo něco úplně jiného (a tady nevím co, protože nejsem historik) a líčení převzaly ženy, které z něj udělaly ozdobnou věc. A chlapi z toho byli vedle, protože to svoje líčení zapomněli a žensky jemná práce s barvou pro ně bylo něco hodně nepochopitelného. Když ale k jednomu muži přišla prvně namalovaná žena, tak se podvědomě snažil něčemu utéct a nevěděl, že to staré části jeho mozku prchají před hypotetickým gepardem.

Třebaže je nyní líčení doména žen, domnívám se, že by každý muž měl ve svém životě alespoň jednou absolvovat práci s některými kosmetickými přípravky, aby, lidově řečeno, věděl, vo co gou.

Nebudeme si nalhávat, že by vám vaše partnerka dovolila ji namalovat, nebo dokonce nabarvit jí hlavu. Je si totiž vědoma toho, že jako muž jste nejspíše na tuhle oblast velký nešika (výjimku pochopitelně tvoří proškolení profesionálové, kteří si zaslouží naši úctu a obdiv jejich odvahy).

Přináším proto spoustu „seriózních" důvodů, proč si obarvit vlastní matku – a je celkem jedno, jestli jí vylepšíte make-upem, nebo si troufnete na barvu vlasů.

První důvod: bezpečí. Není žádným tajemstvím, že partnerky vám mohou jednu ubalit, když uděláte taktickou chybu a špatně si přečtete návod, takže místo blond hřívy mají hlavu v několika stupních fialové. Vaše matka bude o něco mírnější, protože mateřské instinkty jí nedovolí vás zranit. Minimálně jí ty instinkty nedovolí zranit vás nějak vážně. Kromě toho, navrhnout vylepšení vlastní matce je roztomilé, zkusit to na partnerku nemusí být pochopeno dobře.

Druhý důvod: vypočítavost. Když své matce nabarvíte vlasy a dopadne to plus minus podle očekávání, můžete získat honorář v podobě domácích sušenek, což vůbec není špatná směna.

Třetí důvod: experimentování. Zkuste své partnerce významně prohrábnout hřívu a říct, že se s tím něco pokusíte udělat lepšího. To si pište, že jednu chytnete. Když své matce navrhnete, že uděláte nějaké drobné změny, ocení, že máte zájem a staráte se, a co by pro ni syn neudělal.

Čtvrtý důvod: věhlas. Pokud svoji matku „vylepšíte" a pochlubíte se s tím třeba na sociálních sítích, začnou vás chválit i jiné ženy. Je to podivné a nevím proč. Začnou říkat věci, že nejste tak úplně nešikovný, jak si myslely; že chtějí, aby jednou jejich synové byli schopni je takhle nabarvit; a vůbec, že možná nejste tak špatný a já ti taky upeču sušenky, když ušetřím za kadeřníka.

Pátý důvod: zábava. Co si budeme říkat, prohlásit, že jste si obarvili svoji matku, je docela zajímavým konverzačním tématem, hlavně když to spojíte s tím, že to nedopadlo úplně špatně.

Šestý důvod: prestiž. Můžete machrovat, že umíte s kosmetickými přípravky, což vám dává taktickou výhodu nad muži, kteří to neumí. Nebudeme si nic nalhávat, takoví muži početně převažují. Budete něco jako bílá vrána, akorát to nebude negativní označení. A pokud vás to jednou napadne, můžete taky obarvit sebe.

Sedmý důvod: byznys. Třeba v sobě objevíte vášeň pro kadeřničení. Je to příjemná práce v teple, při které vám ženy platí za to, že jim věnujete pozornost, a ještě stihnete probrat tolik témat, že budete vědět, co se kde děje.

Jestli tohle není důvod, proč udělat první krok a obarvit si svoji matku, pak už nevím, jaký ano…

Co vy a počet pondělků v měsíci? Podělte se o své historky na e-mail jakub.stastka@denik.cz, případně Facebook Kolínského deníku. Autorovi můžete napsat také na sociální síti Twitter @jstastka s hashtagem #spoustaaserioznichduvodu. S dalším dílem Spousty seriózních důvodů se setkáte příští týden v sobotním vydání Kolínského deníku.