Jakmile něco zavání skutečně masovou akcí, která zahrnuje nespočetné zástupy lidí, mám tendence mizet hodně daleko.

Být součástí něčeho většího, než je člověk sám, není nic špatného, takhle by svět měl ideálně fungovat. Když ale to něco většího považujete za kardinální nesmysl velkého kalibru, pak to skutečně stojí za zvážení, jestli se toho zúčastnit. Nebo taková možnost není?

V době, kdy se naoko šetří na všem a používá se to jako důvod pro zvýšení všemožných daní, se několikamiliardový projekt, jehož užitečnost je přinejmenším spekulativní, skutečně nedá rozumně obhájit.

Ano, mluvím pochopitelně o sčítání lidu.

Předevčírem mi totiž na dveře zaklepala slečna, ukázala mi průkazku, pochlubila se slušivou brašnou modré barvy, předala mi formuláře, nechala mě podepsat se na arch a zeptala se, jestli budu formulář posílat sám poštou, vyplním ho na Internetu nebo si pro to má přijít.

Nechte mě položit pár otázek: kolik stojí najmutí brigádníku, kolik stojí výroba průkazek, kolik jsme dali za slušivé modré brašny, kolik stálo vytištění formulářů a archů. Kolik peněz bylo potřeba na zaslání formulářů a kolik si nahrabal IT specialista za vývoj internetového formuláře?

Hodně, to si můžete být sakra jistí.

Situaci ani nepomohlo to, když jsem se podíval na samotný formulář, abych mohl předběžně vymyslet nějaké vtipné odpovědi, které státu zamotají hlavu. Vlastně to nemůžu, ještě by mě za můj ostrovtip mohl někdo pokutovat, až by mě humor přešel. Možná navždy.

Až na drobné projevy exhibicionismu jsem člověk, který si cení svého soukromí a absolutně proto nechápu, proč bych se měl někomu (tím spíše státu, nelidské entitě, kterou všichni platíme) říkat, jestli do práce nebo školy jezdím autem a kolik toho nachodím pešky.

K čemu vám je, úředníci, informace, jak daleko bydlím od práce?

Co to je proboha za ujetou statistiku?

Kdo jste takový nebetyčný nesmysl vymyslel?

Před deseti lety bylo sčítání lidu docela cool, protože se mě netýkalo a hlavně to znamenalo, že si budu moct nechat fixovku, kterou sčítací komisaři rozdávali. Ve třídě jsme ji totiž měli všichni, některým vydržela i řadu let. Takový kvalitní fix to byl. Kolik asi stál nákup?

No, letos tužku nemáme, je vidět, že se skutečně šetří.

Teď to ale rozhodně není cool, protože po mně někdo chce soukromé a neužitečné informace. Bude z nich někde nějaký veřejný výstup? Nebo to skončí v bezedném šuplíku stolu v kancelářích nějakých úřadů?

Na druhou stranu, na co se těch lidí ptát? Naše příjmy stát zná, takže bychom příští sčítání mohli uvádět třeba oblíbenou značku ústní vody nebo – dámy prominou – velikost spodního prádla. Proč ne?

Protože jsem ale v zásadě přístupný novým nápadům, pokračoval jsem ve čtení dotazníku. Stát se mě prostřednictvím potištěného archu ptal na můj rodný jazyk. Hrome, proč? Pokud jde o zmapování cizinců na našem území, nestačí použít pro tyhle účely kolonku „národnost“ v nějakém osobním dokladu? Kromě toho si myslím, že to je údaj, který již v nějakých databankách úřednického kolosu určitě je.

Pobavila mě ale možnost „znaková řeč“, a protože mohu uvést dva mateřské jazyky, jsem na vážkách, jestli ji nezahrnout. Když jsem totiž byl velmi malý bez schopnosti řeči, natuty jsem se svojí drahou máti komunikoval prostřednictvím gestikulace. A to se počítá, no ne?

Formulář se také zajímá o to, jak jsem na tom s rodinným stavem.

Chápu jistou potřebu mapovat obyvatelstvo, ale nejsou náhodou manželství uzavírána před oficiální institucí, takže stát již takové informace má, podobně jako s národnostním složením?

Buďto se stát chystá rozjet svoji vlastní seznamku v zájmu podpory rodin, nebo skutečně nevím, oč kráčí.

Ale možná se rozčiluji pro nic. Vždyť si zaškrtáme pár kolonek a celý humbuk skončí.

A ty miliardy, které to stálo?

No, co s tím naděláme. Berme to ale z té lepší stránky.

Už se vyhodily peníze za větší hlouposti…