Dějepis nemusí být nuda. A ohromné bitvy epických rozměrů už vůbec ne. Zdaleka by to neměla být pouze záležitost letopočtů a nudných čísel. O tom historie přece není.
Možná by se koncept školy v přírodě měl změnit. Místo procházení se po kopcích s učebnicí v ruce by nebylo od věci zorganizovat pro žáky rekonstrukce slavných bitev z pohledu řadového vojáka.
To by si člověk potom jinak pamatoval detaily ohledně husitské vozové hradby, kdyby ji měl sám dobývat nebo naopak bránit.
K tomu přimíchejte kurzy první pomoci na případných nešikovných raněných a máte vzdělávací akci, kde byste spojili tolik oborů najednou, až byste ty mladé mozky skutečně potrápili.
Možná i jejich těla. Ale zase: tělocvik!
Škola by potom nebyla o nudném sezení v lavici, ale o zkušenosti s nasazením vlastního života. Když o tom přemýšlím, tak by to bylo možná pekelně nebezpečné… Na druhou stranu: zase by bylo na co vzpomínat. Uznejte sami. Příběhy by začínaly stylem: „To jsme se krčili a nad námi svištěly šípy…“