Pamatujete si, čím jste chtěli být jako malí?

Já ano. Možná to částečně vždycky souviselo s tím, jaký žánr jsem zrovna četl nebo sledoval v televizi.

Ale i to se počítá, no ne?

Nejdřív jsem chtěl být kosmonautem.

To ale nedopadlo.

Jakmile jsem totiž zjistil, že kosmonautika našeho věku a úrovní technologie se ani na míle neblíží střílení laserem po asteroidech ve vzdálených částech vesmíru, docela mě to zklamalo. Takže jsem zůstal u filmů a seriálů. Na sci-fi se zanevřít nedá.

No, a pak přišlo na řadu povolání hasiče. Fascinovalo mě totiž, jaké měli helmy a kyslíkové přístroje. Nějak jsem tehdy nechápal na co mají kyslík, když se nepotápějí, ale časem jsem na to přišel…

Jak vidno, hasičem jsem se taky nestal. Nebyl jsem ale sám, kdo aspiroval na takové povolání.

Kamarád ze školy si chtěl také splnit tento dětský sen a pokusil se vydat na dráhu hasiče.

Předesílám, že ne zrovna úspěšně.

Vlastně vůbec.

Nechali ho provést nějaké fyzické zkoušky. A potom mu řekli, že by ho nenechali ani upravovat nástěnku. Pak jsem ho tři týdny neviděl. Nakonec jsem ho objevil v nemocnici po operací kýly, kterou si uhnal v posilovně, když se chtěl pochlapit, aby jim ukázal, co za tvrdého muže se v něm ukrývá.

Takže to ani jemu nevyšlo.

Přesto jsem ale na hasiče nezanevřel. Je skvělé pozorovat, jak jsou sehraní. Jak každý ví, co má dělat.

A je jasné, že se na to prostě vyfláknout nemůže. Protože na něm závisí i další.

Měli bychom si z nich vzít příklad…