Nový školní rok je tu. Už jsme si zvykli, že v podstatě všude, kam člověk vkročí, potřebuje mít „něco“ týkající se covidu. Potvrzení o bezinfekčnosti, Tečku s čtečkou v mobilu nebo alespoň respirátor. Dalo se proto očekávat, že ani školní docházka se bez podobných nařízení neobejde.

Většinu žáků tak čeká začátkem školního roku trojí testování na covid-19. Nic neobvyklého v dnešní době, řada dětí se musela v průběhu prázdnin testovat mnohokrát – při pobytu na táboře, kvůli cestě k moři nebo jen na obyčejnou plovárnu.

Jenže. Život ve svobodě skýtá nepřeberné množství možností. Tedy i možnost rodičů testování dětí odmítnout. Na takové pak budou čekat přísnější opatření - ve škole budou muset nosit ochranu dýchacích cest,  nebudou smět cvičit a zpívat a u oběda nebudou smět sedět s ostatními. Neslýchané, křičí mnozí a berou si přitom na paškál celé ministerstvo s Robertem Plagou v čele.

Mně napadá jen jediné: a co měl asi tak dělat? Nechat nakráčet pozitivního žáka přímo doprostřed kolektivu jen proto, že jeho rodiče nesouhlasí s testováním? Všichni brečeli, jak distanční výuka ničí dětem životy a bere dětství. Teď, když pro normální výuku naživo a bez respirátorů stačí jen několik preventivních testů, se stejně někteří rodiče staví na zadní. Nepochopitelné.