Rodiče tak s dětmi mohou zůstávat doma a riskovat rupnutí nervů, ponorkovou nemoc a zvýšenou spotřebu alkoholu a léků na uklidnění.

Zbývá možnost vzít dítě s sebou na nákup a cestou trpělivě vysvětlovat: „Ne, Aničko, radši se směrem k prolézačce ani nedívej, na pískoviště zapomeň. Proč? No…proto.“

O víkendu a aktuálních miniprázdninách pak na řadu přijde úprk do přírody, která je, doufejme, bezinfekční a bezpečnější. Je to legální a při dodržení některých nastavených proticovidových pravidel v tom není sebemenší problém.

Podle víkendových zkušeností reportérů středočeských Deníků této možnosti využilo hodně lidí, podle stejné zkušenosti se snažili o dodržování rozestupů a zbytečně se nezastavovali a nesrocovali.

Když si vzpomeneme na jarní uvolňování, je to znatelný posun. Tehdy se v parcích a volné přírodě mačkala hlava na hlavu, fronty u občerstvovacích okýnek neznaly konce.

Je to dobře, protože zachovat, dokud to jde, alespoň v některých životních situacích zdání normality, je součástí psychohygieny, aspoň malým pomocníkem pro „jak se z toho nezbláznit“. Čerstvý vzduch a pohyb si lidé prostě zaslouží. Tak snad nám to my sami a další vládní a obecní opatření nepokazí.