Málokdo. A orná půda, která zmizela pod hladinou, jako by tím pádem u Sandberku ani nikdy nebyla. Podobně tomu bude časem u Ovčár, kde Zlatý pruh Polabí vlál svými klasy, a dnes je tam průmyslová zóna. A kdo si pamatuje něco jiného? Tady leckdo ještě ano. Ale za pár let?

Nejinak tomu nejspíš bude třeba také u nových stavebnin u spojnice mezi kolínskou nemocnicí a kruhákem nad hasičárnou. I tam se ještě před dvěma lety ve slunci třpytily kukuřičné klasy. A dnes je tam beton. Orná půda už se tam patrně nikdy nevrátí stejně jako do lokality průmyslové zóny nebo do míst, kde dnes stojí nákupní centra u výpadovky na Prahu.

Písník Sandberk u Kolína.
Ohrožení zdrojů vody? Nikdo s námi o tom nejednal, říká firma v kauze Sandberk

Konec konců i značná část kolínského sídliště stojí na někdejší úrodné polabské půdě. Takže diskutovaná rekultivace Sandberku? Každá mince má dvě strany. Je tak mnoho míst, kde je orná půda nenávratně pryč, těžko bude kdy kdo bourat stavby, bagrovat jejich základy a zem rozorávat. U Sandberku je návrat půdy možný. Otázkou je nyní forma tohoto návratu.

Zkrátka to nebude tak jednoduché, jako když člověk na podzim lehký svetřík vymění za teplejší kabát a na jaře zase opačně. Svou činností jsme přírodu tolik změnily, že i ona se tomu do jisté míry přizpůsobila a taktéž změny učinila.

Redaktor Luboš Palata.
KOMENTÁŘ: Rezervace ducha uprostřed města

Jak známo, hlavně voda si umí nacházet jiné cesty, když jí člověk zasáhne do její přirozenosti. Takže ani prameniště, ze kterých Kolínsko bere životodárnou tekutinu, už nebudou taková jako před zahájením těžby na Sandberku. Takže teď při snaze o alespoň částečný návrat k původnímu stavu se musíme přizpůsobit změnám, které jsme svými změnami sami vyvolali. Snad se to podaří.