A přitom dojít do volební místnosti a hodit lístek do bedny pro většinu z nás znamená „obětovat“ 15 až 30 minut svého času podle toho, jestli si člověk udělá do volební místnosti krátkou procházku, nebo tam sjede autem.

Druhé kolo senátních voleb má nízkou volební účast. Zvykli jsme si na to, je to tak pokaždé, je to tedy de facto normální. Není. To, že se něco děje vždycky a pokaždé, neznamená, že je to správně. A co si budeme povídat, kromě komunálních je to u většiny voleb s účastí voličů slabota.

Aktuální šestnáctiprocentní volební účast je ostuda a signál pro to, aby se něco změnilo. Přece ani ne dvacetina obyvatel nemůže rozhodovat o budoucnosti naší země. A je jedno, jestli jde o takové či makové volby. Někde je prostě chyba. Existují země, kde se volí online. I za cenu, že se ztratí anonymita volících.

Nejsme v situaci, kdy by nám budoucnost naší země mohla být ukradená. Volby by měly být platné tehdy, pokud se jich zúčastní určité procento voličů. A to určitě ne 16. Prostě menšina nemůže rozhodovat za většinu, ať už si to ta většina nechá líbit nedobrovolně nebo dobrovolně. Není to snad základ demokracie?

Ideální by bylo uzákonit, že výsledek voleb (jakýchkoli) není platný, pokud se jich nezúčastní nadpoloviční většina právoplatných voličů. Třeba u zasedání zastupitelstev měst a obcí včetně té úplně malinké vesničky to tak je. Pokud se nesejde nadpoloviční většina členů, není zastupitelstvo usnášeníschopné, tudíž nemůže rozhodovat. A je to tak správně.