Kolikrát jste větu „ale von je přece hodnej, co by vám tak udělal“ kdo kdy slyšel? Asi mnohokrát. Většinou od nějakého „zodpovědného“ pejskaře.

Mám problémy tomu věřit. Zvlášť v případech, kdy zvířeti odkapávají od tlamy sliny a tváří se šíleněji než já o víkendu, pokud jsem nucen brzy vstávat.

Buďto jsem zcela ztratil víru v lidstvo nebo se řídím nezdravým rozumem. Nebo zdravým? Tak jako tak, propuštění chotouchovského vraha si představuji podobně. Jako sundání obojku již zmíněnému pekelnému zvířeti.

Úplně vidím, jak vězně propustili, dovezli ho k jeho domu a všem šokovaným přihlížejícím okolo řekli „von je teď hodnej, nic už neudělá.“ Zřejmě se to tak úplně nestalo, ale chápete, co tím myslím.

Odložit někomu trest kvůli zdravotním potížím je jedna věc. Ale propustit ho mezi obyčejné lidi? Jestlipak z toho mají dobrý pocit?

Vlastně moment.

On je vlastně už hodný a nic neudělá. Alespoň to všichni říkají.

Asi jsem moc paranoidní. Ale jak by se vám spalo při vědomí, že nevíte, co se může stát? Zkuste nad tím dnes večer přemýšlet před spaním.

Dobrou noc? Spíše bezesnou…

Další postřehy najdete v rubrice Názory z regionu.