Prostě tam tak seděli. Nehnutě. Celý den. V malém favoritu. Údajně pohyblivém. Na pohled tak nevypadal.

„Do toho nešlapej, to je záchod!“ varoval mě kolega fotograf před podivně vyhlížející kaluží.

Docela jsem jejich výdrž obdivoval. Když jedu na rodinnou dovolenou, už po hodině nevím, jak si sednout. Snad proto se ptám, kdy už tam budeme.

Přes čelní sklo nápis VRAK. To znamená, že novodobí nomádi už dokočovali? Prý se po Kolíně hodně pohybovali, jelikož je všude odháněli. No, i kdyby se už vozidlo nemohlo pohybovat… stále tu je možnost odtahu. Za něco méně než šedesát dní.

Palubní desku vozu zdobilo mnoho prázdných kartónů cigaret. Navíc byli kočovníci spatřeni, jak si nosí do mobilního příbytku krabicová vína.

Tak nevím. Asi ta „sociálka“ tak špatná nebude. Třeba to rodina nese statečně. Nebo to bere jako jedno velké dobrodružství. Co my víme?

Další postřehy najdete v rubrice Názory z regionu.