Tak jsme si to vyzkoušeli. Napadlo pár centimetrů sněhu (a ještě k tomu jen na chvíli) a už z toho u nás byla takřka kalamita. Co by měli říkat na horách? Mimochodem, všimli jste si, že sněhové kalamity přicházejí zásadně mimo běžnou pracovní dobu?

Dýchali jsme si na zkřehlé ruce a navlékali teplé ponožky. A dívali se na teploměr na zdi. V jaké výšce máte teploměr doma? U stropu nebo u země? Myslím, že obdobně jako u nás - zkrátka v úrovni očí. Jenže ona není teplota jako teplota. Zkoušeli jste teploměr někdy přemístit? Já ano. A u země (tedy pokud nemáte topení v podlaze) se rtuť dostane až o čtyři stupně níž. A teď nám světová organizace tvrdí, že 18 stupňů je přiměřené teplo. Tedy na nohy nějakých 14. To musela do průměru započítat i teplotu v iglú na Severním pólu nebo v domcích na Sibiři, ne?

Pokud na sebe navléknu svetr a pustím se do gruntovního úklidu, chladno mi s velkou pravděpodobností ani v 18 stupních nebude. Ale zkuste si ve stejné situaci sednout na několik hodin k notebooku. A co rodiny, kde je starý člověk nebo malé děti?

Nevím, kdo „chytrý“ nazval 18 stupňů pokojovou teplotou. Už před lety se tento pojem upřesňoval s tím, že 18 stupňů je teplota výstavních síní a obrazáren. Tedy prostor, kam vstupujeme na hodinku, dvě a v kabátě. A dnes jako by se na to zapomnělo. Pro nás, obyvatele středu Evropy, je 18 stupňů v obýváku fakt málo. Je to o nemoc.