Spotřeba plynu v Česku letos v říjnu ve srovnání s průměrem z posledních tří let klesla o 27,8 procenta, jak jsme se dozvěděli nedávno od ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely. „To by jeden neřekl,“ bylo první, co mi po přečtení této informace proběhlo hlavou.
Jistě se to bude (a nikoli zcela neprávem) přičítat nárůstu cen a snaze lidí šetřit. Na druhou stranu, proč by lidé používali v říjnu hojně plyn na topení, když bylo takřka celý měsíc pomalu dvacet stupňů ve stínu?
Jedno slunečné říjnové odpoledne mi rtuť na teploměru za oknem na slunci ukázala 36 stupňů. Rozkvákaly se žáby, jako by byl květen, a odkudsi přiletěly dvě mouchy, podle intenzity bzučení velikosti menších helikoptér.
A v takových chvílích bychom měli zapínat drahé plynové topení? To by bylo učiněné plýtvání, když ani ten odborně doporučovaný svetr navíc nebyl potřeba.
Inu, asi se nám příroda rozhodla v energetické krizi výrazně pomoci. A zdá, se že se jí to daří. Když se člověk podívá na ceny plynu, elektřiny, dřeva, uhlí, zkrátka všeho, čím se dá topit, ani milovníci podzimního a zimního počasí se nejspíš nezlobí.
Jen si říkám, že než nás počasí naprogramuje na podzim, bude už zima – a vánoční nálada nás tak popadne tak někdy v únoru. A to mě osobně budetedy moc a moc mrzet.
