Jako novinář mohu na výjimku překračovat hranice okresu, jen bych si u sousedů neměla cestou z práce třeba nakoupit. Nejspíš bych mohla, nepočítám s tím, že by mi před supermarketem několik kilometrů od hranice okresu někdo kontroloval trvalý pobyt. Ale nedělám to. Prostě nakoupím v místě bydliště tak, jak mi to opatření ukládá.
Protože kdybychom se všichni v sousedních okresech po konci pracovní směny rozprchli ze svých zaměstnání a vzápětí se zase potkali v supermarketech, bylo by to protiepidemicky docela o ničem.
Alespoň se člověk cestou nezdržuje. Sice kvůli jednomu ze supermarketů budu mít trochu absťák, ale tu chvíli to vydržím.
Navíc se mi ani do koncentrace zákazníků ve velkých obchodech, nehledě na okresy, v těchto dobách moc nechce. I když mám respirátor, a snad i kvalitní. Když občas vidím před obchodem nacpané parkoviště, říkám si, že do tohohle lidského hemžení vyrazit mi nestojí za to jedno máslo, které jsem zapomněla koupit.
