Jak se nám ten slovník mění. Nejenže už dávno máme ve své české mluvě běžně anglické výrazy, ale naopak některá slova mizí nebo dostávají jakoby jiný význam. Třeba když se řekne kovárna. Většinou si představíme hospodu. Jen snad možná v muzeu lidových staveb si připomeneme, že v kovárně bývaly kleště a kovadlina, nikoli talíře a skleničky. Podobně další slovo.

Mlynář. To si pro změnu dost často představíme spíše příjmení než stárka v mlýnici. Sem tam se ještě člověku do slovníku vklíní pojem „musím si natáhnout budík“. Ale kdo dnes ještě opravdu natahuje v budíku péro? A jak to bude dál? Snad se nám jednou i slova covid a omikron přechýlí do jiné podoby či metafory.