Naďa Eretová a Vladimír Vidner se svým CrossDance sklízí úspěchy po celém světě

Hledali jsme návaznost na zahraniční soutěže, ale jediné co jsme našli, byl taneční open festival v Itálii, to byla moc hezká soutěž, ale festivalová. A tak jsme se od roku 2011 připojili do tanečních organizací, jako je IDO (International Dance Organization), CDO (Czech Dance Organization) nebo WADF ( World Artistic Dance Federation). Ty potom vysílají úspěšné tanečníky a týmy do soutěží na mistrovství Evropy i celého světa.

Zdroj: Deník / Žaneta Dvořáková

Každý rok se zúčastňujeme mnoha soutěží. Ty v zahraničí jsou pro děti cennější, protože si je vybojovaly v cizině, a navíc tam zažijí spousty dalších zážitků. Velký úspěch byla Amerika v roce 2018, kdy se naše dvě tanečnice nominovaly do Los Angeles. Tam byly úspěšné ve svých kategorií, a jedna z nich se ze dvou a půl tisíce zúčastněných probojovala do závěrečných dvaceti soutěžících. Úspěchy máme ale i z Moskvy, Itálie, Maďarska, Sardinie…

Zdroj: Deník / Žaneta Dvořáková

Ve studiu jsme každý den od dvanácti hodin až do večera. Děti mají rozpisy dané dle toho, jak se tanci věnují. Někdo tancuje jen tak pro radost, chce se hýbat a baví ho to. Ty dochází jednou až dvakrát týdně a jejich cílem je vystoupení pro veřejnost či menší soutěž v České republice. Pak tu ale máme i děti, které se tomu věnují na vrcholové úrovni, a s těmi trénujeme pětkrát týdně. Máme tu techniky karibských tanců, latinsko-amerických, gymnastické průpravy, párové týmy, sólové tance. Rozhodně se nenudíme my ani děti, není to jednotvárné.

Zdroj: Deník / Žaneta Dvořáková

Vladimír Vidner: Nejvíce mě na tom baví právě ta pestrost, týmy jsou mnohem pestřejší než párové tance. Rád pracuji s mladými lidmi, i přesto, že mě někdy rozčílí, mě na druhou stranu nabíjí energii. A vzhledem k tomu, že máme hezké výsledky, tlačí nás to dál a dál. Od roku 2010 - 2011 se tomu věnji na tři sta procent, nechal jsem svého zaměstnání a někdy je to doopravdy frmol.

Naďa Eretová: Mám ráda jak se děti pod našima rukama mění, tvoří, vyvíjejí a jak se někam posouvají. To mě asi baví nejvíc. Už jako dítě jsem tančila všechny možné směry od baletního oboru na základní umělecké škol, přes různé taneční skupiny a kroužky v Domažlicích. Pak jak jsem postupně rostla, jsem tančila nejen sama, ale vedla jsem i ty mladší a to mě moc bavilo. Vystudováno mám pedagogiku-dramatickou výchovu a tělocvik.

Zdroj: Deník / Žaneta Dvořáková