Předchozí
1 z 5
Další

Lukáš Istenčin: Když mě lidé po výletě s nadšením pochválí, hřeje mě to u srdce

Je to už devět let, co jsem začal pracovat v červenopečeckém zastupitelstvu a kulturní komisi. V ní nás je celkem šest, nejvíc toho ale dělám asi já. Dřív jsem netušil, co taková práce obnáší, nakonec si to ale člověk nastaví po svém. Pořádám kulturní akce a pro nadšené turisty výlety po celé České republice. Mnoho nápadů a tipů je i z jejich hlav.

Lukáš Istenčin.Zdroj: DENÍK/Žaneta Dvořáková

V Červených Pečkách žiji odmala, a jak člověk stárne, má chuť o své obci zjistit víc. Historii jsem dřív tolik neznal, a tak jsem dozrál k tomu, že bych chtěl více poznat ji i její obyvatele. Spousta lidí se sem také přistěhovala, aniž by někoho znala, nemají k obci žádný vztah. A tak jsme si v komisi říkali, že by stálo za to, zapojit lidi do kulturního i společenského dění v obci. Ať už prostřednictvím zájezdů, výletů či přátelského setkávání.

Lukáš Istenčin.Zdroj: DENÍK/Žaneta Dvořáková

Jednou ze snah je nabídnout pestrý program. Na naše výlety jezdí zejména lidé z Červených Peček, ale není to jen pro místní občany, zvykli si už i z Nebovid či z Polep. Ti si však vybírají dle zájmu. Naše pěší túry končí v mnoha případech v historicky krásné Kutné Hoře. Vedle jedinečných památek jsou naším cílem i restaurace. Tradičně končíme výlety společným pozdním obědem, na který se mnozí těší už od rána.

Lukáš Istenčin.Zdroj: DENÍK/Žaneta Dvořáková

Silnou tradicí je u nás Tříkrálový pochod. Jak dlouho se tradice drží, si nejsem jist, bude to už tak přes dvacet let. Začalo to tak, že si skupina došla na oběd v den tříkrálové soboty, nakonec z toho vznikla tradice, která se pevně drží v kalendáři ať je zima, nebo déšť. Každý rok se mění trasa pochodu, jednou se stalo, že nám na pěší túru ke kostelu na Gruntě přišlo osmdesát lidí. Hodně to ovlivňuje počasí, v průměru chodí patnáct až dvacet lidí každoročně.

Lukáš Istenčin.Zdroj: DENÍK/Žaneta Dvořáková

Velmi mě baví, že se díky tomu mohu podívat na místa, kam bych se pravděpodobně sám nepodíval. Ve společnosti kamarádů a přátel je to přeci jen příjemnější, než kdyby člověk vyrazil sám. Když mě lidé po výletě s nadšením pochválí, hřeje mě to u srdce. Je to jeden z nejpřednějších důvodů, proč akce pořádám. Jsem rád, že se vždy zaplní, a není třeba výlety rušit, což se stávalo první rok.

Lukáš Istenčin.Zdroj: DENÍK/Žaneta Dvořáková