Předchozí
1 z 9
Další

Láska k práci zdravotní sestry Jitku Novákovou nikdy neopustila

Spisovatelka, básnířka a také zdravotní sestra Jitka Nováková je rodilá Kolíňačka, ale vyrostla na malé vesnici 12 kilometrů od Kolína, na Červeném Hrádku, kde dodnes bydlí její rodiče, kteří loni oslavili zlatou svatbu. „Když je vidím, musím se vždycky usmívat, oni se snad i dohadují laskavě,“ řekla. V Kolíně prožila už svoje studentská léta. Nikdy podle svých slov nepřemýšlela o tom, že by po gymnáziu studovala něco jiného než porodnictví.

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové

Babička byla rajónová porodní bába, od malička mi vyprávěla a vyprávěla. Dodnes mám po ní nádhernou knihu porodnictví a gynekologie z roku 1932. V domě mých rodičů se narodilo prý mnoho dětí, tenkrát mě vše fascinovalo natolik, že jsem se opravdu porodní asistentkou stala, bohužel babička už se o tom nedozvěděla. Měla jsem velké štěstí, porodnictví a gynekologii nám přednášel doktor Křepelka, byly to nezapomenutelné hodiny, stejně jako hodiny interny doktora. Rakušana. Na oba ráda vzpomínám. Ukázali mi lásku a úctu k práci zdravotní sestry, to se nezapomíná.

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové

Časem jsem si dodělala atestaci pro práci instrumentářky na operačních sálech, prošla gynekologickými, chirurgickými sály, a nakonec jsem prožila krásných deset let na očních operačních sálech v nemocnici v Kolíně. Vloni jsem během svého ošetření dostala pracovní nabídku přímo na zubařském křesle. Po tolika letech v nemocnici jsem se rozhodla začít úplně znovu, okusit nový obor, pracovat v zubní ordinaci u snad nejtrpělivější paní zubařky. Začínat není snadné, ale někdy je pořádná změna potřeba.

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové

Mým dlouholetým koníčkem je loutkové divadlo. V roce 2009 ho vyrobil můj manžel, kulisy kreslila Lenka Králíková a Lýdie Prudká, některé loutky vyřezává tatínek, jiné jsou darované nebo koupené. Divadlo jsme začaly hrát s kamarádkou Věrou Bartlovou. Nejdřív pro zabavení našich dětí, potom děti začaly hrát s námi. To byl rachot. Teď už hrajeme zase spíš samy, dcery už mají svoje zájmy, ale čas od času s námi jedou a to nám dělá skutečnou radost. Veršované pohádky píšeme samy. Nejoblíbenější je Vodnická. Bývaly doby, kdy manžel před každou pohádkou ulovil ryby, aby je děti mohly obdivovat na scéně. Ale repríz bylo mnoho, proto máme plastové, které alternují ty živé. Někdy byste měli vidět naše zkoušky. Než postavíme divadlo a vše si povíme, je čas končit. O to veselejší jsou naše štace.

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové

Mou velkou láskou jsou knihy, vlastně všechno kolem knih. Neumím do pár vět vtěsnat celou cestu, která předcházela vydání první knihy. Moment, kdy víte, že byste rádi vydali knihu, ale vůbec nevíte, co vás čeká. Poznala jsem tolik lidí, kteří mi ochotně pomohli. Kniha Dobré ráno, Evelíno vyšla v roce 2014, ilustrovaly ji dcery, Jana a Tereza, tenkrát jim bylo osm a deset let. Žádný obrázek nekreslily dvakrát, jak nakreslily, tak jsem ilustraci použila. Možná proto ji děti vnímají stále přirozeně. Bylo nádherné tvořit společné dílo pro potěšení ostatních dětí!

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové

V roce 2015 vyšla první básnická sbírka pro větší čtenáře Touhy z balkónu, věděla jsem, že mým přáním je uskutečnit autorské čtení pro své přátele. První čtení proběhlo v knihovně v Kolíně. Jsou momenty, které si člověk touží uložit v hlavě napořád. Po skončení se nikdo z příchozích nezvedal k rychlému odchodu. Jen jsme tam společně dál seděli a povídali. Vzácný okamžik…

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové

V roce 2016 jsem Touhy z balkónu poslala k lidem v nádherném prostředí synagogy za doprovodu dvou milých lidí, vynikajících hudebníků, Barbory Kubíčkové a Jiřího Dojčiaka. Vnímala jsem tóny houslí a violoncella, vnímala jsem úplně každého člověka, každý pohled. V ten večer se dělo něco, co nedokážu popsat. Neexistuje žádná nahrávka, přesto mám tenhle večer v sobě pevně uložený. Asi po dvou týdnech jsem začala přemýšlet nad CD audioknihou Touhy z balkónu. Často jsem slýchala, že je to přežitek. Možná to byl bláznivý počin, přesto vůbec nelituji. Hudbu složil Jirka Dojčiak, dodnes nepochopím, jak mohl složit hudební doprovod k poezii s takovou lehkostí.

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové

V roce 2019 vyšla druhá sbírka S kloboukem do nebes. Je volným a uvolněnějším pokračováním knihy Touhy z balkónu. Tentokrát o naději, o radosti, o setkáních, o skromnosti, ale také o hrdosti. Kniha S Kloboukem do nebes navazuje na Touhy z balkónu jen zčásti, přesto je spojuje jméno ženy, která je autorkou obou ilustrací na obálkách knih. Za ilustrace vděčím Lence Králíkové, ženě s velkým srdcem pro všechny.

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové

Představení knihy S kloboukem do nebes plánuji na září, pokud to bude jen trochu možné. Ve středu 23. září 2020 v 18 hodin bych vás znovu velice ráda pozvala do kolínské synagogy na autorské čtení knihy S kloboukem do nebes, tentokrát za doprovodu houslí (Jiří Dojčiak), violoncella (Barbora Daňková) a klavíru (Václav Mlčoch).

Jitka NovákováZdroj: Archiv Jitky Novákové