Předchozí
1 z 6
Další

Fotbal je pro Miroslava Dolejše vášeň. Trénoval i klokany

S fotbalem začínal v pěti letech v jeho rodné vísce, kde měl hřiště hned za barákem. Pak se přesunul vedle do Ratboře a následně do Kolína, kde se učil fotbalovým začátkům. Když dospěl, jeho cesty vedly z Kolína přes Čáslav, Suchdol, Ratboř zpět do Kořenic, kde kariéru začínal a kde ji také zakončí. „Nevím, jak mi to zdraví dovolí, ale ještě bych se chtěl občas hýbat. Takže za každou další sezonu budu rád,“ řekl s úsměvem třiačtyřicetiletý Miroslav Dolejš z Kolína, který kroutí už několikátou sezonu jako asistent trenéra v Bohemii Poděbrady.

Miroslav DolejšZdroj: Deník / Vladimír Malinovský

Prošel několika kluby, všude se mu líbilo. „Musím říct, že v každém klubu se mi velmi líbilo a měl jsem štěstí na skvělé spoluhráče, trenéry a funkcionáře. Nikde jsem neměl žádný problém a hrálo se mi v každém klubu dobře. Co se týká party, tak ty byly všude úžasné a na různé akce a příběhy dodnes rád vzpomínám. Kdo prostě dělá nějaký sport, tak si dokáže představit, kolik srandy je na trénincích, soustředěních a podobných akcích. Například v Suchdole jsme po každém domácím zápase vytáhli kytary a zpívalo se až do rána.“ Jako správný fotbalista si v kariéře vyzkoušel spoustu postů, nejlépe se však cítil uprostřed hřiště. „Nejvíc mě bavilo hrát středního ofenzivního záložníka. Takového toho volného hráče.“

Miroslav DolejšZdroj: Deník / Vladimír Malinovský

Za svůj fotbalový život nastoupil po boku kvalitních hráčů. Vybrat ideální jedenáctku pro něj tak není snadné. „Těch jedenáctek by bylo asi víc, protože jsem měl spoustu dobrých a skvělých spoluhráčů, kteří to dotáhli vysoko, nebo hráli ligu. Ať už to byl Flachbart, Trousil nebo Šimůnek. Nerad bych na někoho zapomněl, ale pokusím se sestavit oblíbenou jedenáctku. Jiří Procházka – Láďa Bášti (oba Suchdol), Jarda Skopec (Ratboř), Martin Tichý (Kolín), Víťa Švarc (Ratboř) – Lukáš Vébr (Čáslav), Václav Schwarz (Suchdol), Petr Dolejš (Ratboř/Kořenice), Michal Kloboučník (Kolín) – Radim Truksa (Čáslav), Roman Hošek (Ratboř).“

Miroslav DolejšZdroj: Deník / Vladimír Malinovský

Nejlepší roky prožil a prožívá po boku svého bratra Petra. „Brácha je nejvíc spoluhráč. S ním jsem hrál snad i poslepu. Od mládí jsme spolu kopali do balonu všude, kde se dalo. Vevnitř, venku na dvorku, na hřišti. Taky jsme to od rodičů občas pěkně schytávali za rozbité ploty, vázy a podobně. Brácha je o čtyři roky mladší. Začínali jsme spolu v Ratboři, on pak byl dlouhá léta v Uhlířských Janovicích, kde hrál krajské soutěže a myslím, že i na chvíli nakoukl do Kolína. Pak jsme se oba zase sešli v Ratboři, kde jsme hráli spolu ještě I.B třídu. A teď spolu dohráváme v Kořenicích. On je rychlý, technický a hodně gólový záložník. Jen je slávista a já bohemák, tak to je jediná věc, která mi na něm vadí (smích).“ Aspoň se hecujeme a je sranda. Hlavně mu přeji hodně zdraví a ať mu to ještě kope.“

Miroslav DolejšZdroj: Deník / Vladimír Malinovský

Ještě jako aktivní hráč začal pomýšlet na práci funkcionáře. V Ratboři začal vypomáhat výboru jako hrající manažer. „Bylo to tak, že jsem spíš dával tipy na hráče. Pak mě oslovil můj kamarád Láďa Malinovský, jestli bych mu nešel dělat asistenta a tím jsem dodnes. S Láďou jsem byl v Libici nad Cidlinou a poté v Poděbradech, kde působím stále. On tam sice už není, ale já tam byl ještě s trenérem Oldřichem Abrhámem a nyní s Ladislavem Bobkem.“ Srdcem je sice Bohemák, ale hodně přeje Realu Madrid nebo Manchesteru United. Jako správný fanoušek se byl podívat na mistrovství světa a dvakrát na mistrovství Evropy. V dnešní době jsou fanoušci rozděleni na dva tábory. Jedni vyznávají styl Messiho, druzí Ronalda. Možná někoho překvapí, ale on by chtěl vidět kouzla Maradony. „Byl to vždycky můj sen vidět ho na vlastní oči. Divím se, že se u nás ještě nenašla agentura, která by ho pozvala do Čech.“

Miroslav DolejšZdroj: Deník / Vladimír Malinovský

Ve své bohaté fotbalové kariéře zažil i jeden netradiční zážitek, na jeden den se stal trenérem prvoligových Bohemians 1905. Stalo se tak díky bratrovi, který mu tím udělal radost k narozeninám. „Za to mu moc děkuji a nikdy nezapomenu. Sice jsem tým nevedl v ligovém zápase, ale v přátelském. Už jenom tam být, byl úžasný zážitek. Mým kolegou byl tenkrát Roman Pivarník a musím říct, že je to skvělý chlap a dobrý trenér. Moji svěřenci byli třeba Pepa Jindřišek, Michal Šmíd, Jakub Rada, John Mosquera, Milan Švengr nebo Radek Šírl. Poznal jsem prostředí a chod profesionálního klubu. Možná je snazší trénovat profíky, protože to je vlastně jejich práce. Poslouchají na slovo, dělají vše na sto procent a vůbec neremcají jako amatéři (smích). Vzpomínám třeba, že jsem udělal kapitánem Milana Švengra a on to měl hned za pět tisíc do kasy. Tenkrát mi za to pěkně poděkoval (smích). Samozřejmě v dobrém, byl to totiž dobrý srandista. Teď už vím, proč Pepa Jindřišek hraje ještě dnes v devětatřiceti letech ligu, protože to, co jsem viděl, jak se připravuje a jak přistupuje k zápasu, tak se ani nedivím. Opravdový profesionál.“

Miroslav DolejšZdroj: Deník / Vladimír Malinovský