Předchozí
1 z 6
Další

Andrea Soukupová: Co člověk dělá v životě s láskou, to se daří

Andrea Soukupová z Vrbčan kreslila a malovala ráda už od školních let. Chtěla jít studovat na uměleckou školu, ale soudružka učitelka to rodičům vymluvila, protože bez protekce tehdy nebyla šance. Uplynulo mnoho let, šťastné okamžiky se střídaly s těmi slabšími, jak už to v životě chodí. Vážné zdravotní problémy Andreu Soukupovou předloni přivedly na kouzelné místo - Lázně Bělohrad a tam se, jak sama říká, „probudila“ a začala nová etapa v jejím životě, velmi šťastná etapa, která stále trvá a za níž je velice vděčná. Momentálně probíhá její první autorská výstava v knihovně v Pečkách (do 28. srpna) pod názvem Sny mého dětství.

Výtvarnice Andrea Soukupová z Vrbčan.Zdroj: archiv Andrey Soukupové

Všechny obrázky kreslím svým srdcem, respektive láskou, kterou v něm mám. Možná proto se moje obrázky lidem líbí. Vím už, že všechno, co člověk dělá v životě s láskou, se daří. Mojí „srdeční“ záležitostí jsou stále portréty, tedy kresba obyčejnou tužkou. Kreslím rodinu, přátele, známé osobnosti, zvířata, květiny. Nejraději kreslím miminka a malé děti - kreslí se „samy“. Portréty kreslím podle fotografií, které si zvětším na formát A4, abych mohla dobře vystihnout veškeré detaily, světlo a stíny.

Portrét zpěváka Karla Gotta od výtvarnice Andrey Soukupové z Vrbčan.Zdroj: archiv Andrey Soukupové

Oblíbila jsem si však i barvy, a proto podle nálady střídám tužku s křídovými pastely nebo obyčejnými pastelkami. Baví mě sledovat, jak se při mém „tvoření“ obrázek proměňuje každým tahem, každým odstínem barvy… Inspiraci beru všude kolem sebe – v přírodě, na zahrádce, doma, z fotografií anebo z internetu. Příležitostně kreslím portréty na zakázku a jsem velice chválena, což mě pochopitelně moc těší. Cítím velikou vděčnost a pokoru.

Obraz výtvarnice Andrey Soukupové z Vrbčan.Zdroj: archiv Andrey Soukupové

Narodila jsem se v Praze a prožila tam rovných 33 let. Asi do svých třiceti let jsem si vůbec neuměla představit, že bych mohla žít jinde než v Praze. Pak se cosi zlomilo a venkov si nás sám „přivolal“. V roce 2006 jsme na hypotéku pořídili starý domeček v malé vesničce mezi Kolínem a Českým Brodem, ve Vrbčanech. Svépomocí jsme rekonstruovali a o dva roky později se natrvalo přestěhovali na venkov. Jsme tady šťastní a neměnili bychom. Žijeme na hezkém místě, v souladu s přírodou a jejími krásami a je to naprosto úžasné…

Výtvarnice Andrea Soukupová z Vrbčan.Zdroj: archiv Andrey Soukupové

Původně jsem mnoho let pracovala v administrativě - kancelářská myš. Od doby, kdy jsme se přestěhovali na venkov, jsem zůstala v domácnosti. Hlavním důvodem byla vážná nemoc, kterou jsem prodělala, a která mě "vyřadila ze života" (lymská borelióza) a z ní vyplývající zdravotní omezení. Mám úžasného manžela, jsme spolu už 27 roků a v životě se doplňujeme, takže manžel má na starosti finance a já se starám o náš domeček, o domácnost, zahradu a naše početné zvířectvo. Nenudím se doma ani vteřinu, pořád je co dělat. Jsme velká zvířecí rodina a máme „chlupaté děti“ – v současné době to jsou 3 pejskové (Leon – čau čau 12 let, Elsinka – čau čau 10 let a Tobík – coton de Tuléar 7 let), 5 kočičáků (1 bytový a ostatní venkovní) a 2 morčátka.

Výtvarnice Andrea Soukupová z Vrbčan.Zdroj: archiv Andrey Soukupové

Kromě kreslení a malování, našich zvířátek a zahrádky patří k mým zálibám určitě jóga, bez té si již nedovedu představit svůj život. A pohyb vůbec - ráda jezdím na in-linech, na kole, také čtu moudré knihy a učím se z nich, baví mě fotografovat a miluji procházky v přírodě - dává mi obrovskou energii, uzdravuje a je prostě dokonalá. S manželem jsme motorkáři a kocháme se krásami naší nádherné země při moto výletech. Ráda si poslechnu pěknou hudbu nebo zhlédnu kvalitní film.

Motorkářka Andrea Soukupová z Vrbčan.Zdroj: archiv Andrey Soukupové