Mišík přijel v rámci koncertu k oslavám čtyřicetin jeho kapely Etc… a kromě současné aktuální sestavy se na pódiu představilo i několik hostů.
Po úvodní orchestrálce a letité písničce Šmajdák a ploužáky sáhl interpret naopak k titulní skladbě poslední desky Ztracený podzim. „Včera jsem byl u doktora a tam jsem se dozvěděl, že patřím do kategorie křehký stařec, takže bych ji věnoval všem důchodcům tady v sále," vysloužil si hned v úvodu koncertu potlesk.
Po Variacích na renesanční téma a Co jsem si vzal… přišel první host, zpěvák Pavel Bohatý, který zazpíval Mišíkovy písničky s náročnějším pěveckým partem jako jsou Taxůvku jsme chytli, Cesta do dětství nebo Životní režim, nedávno zesnulému Petru Skoumalovi věnoval jeho skladbu Doteky, Bohatý zazpíval i úplně nejstarší písničku večera, pořádný bigbít nazvaný Bazarem proměn.
Pak už přišel další host, bývalý spoluhráč z Etc…a hráč především na violoncello, tentokrát pouze na violu Jaroslav Olin Nejezchleba, který zazpíval své tři skladby – Věci kolem, Bohové a Honduras.
Po přestávce kytaristu Petra Kulicha Pokorného na několik skladeb vystřídal Stanislav Klásek Kubeš a baskytaristu Jiřího Veselého Vladimír Guma Kulhánek, aby doprovodili jak Mišíka, tak Bohátého, Olin se proměnil v osobitého moderátora a uvedl i Kubeše coby zpěváka dvou skladeb.
Přes Vabank s textem Vlasty Třešňáka, Byl jsem dobrej, zpívanou Mišíkem společně s Nejezchlebou, letité Jednohubky a Sladké je žít, kde Veselý hrál na tahací harmoniku a Olin sáhl po baskytaře, se koncert nechýlil k závěru.
„Nezahrajeme vám nějakou letitou, ale naopak novější písničku, v níž vyvrátíme tvrzení, že Etc… je nejstatičtější kapelou u nás," uvedl Mišík skladbu Páteční cajun. Definitivní tečku za, s krátkou přestávkou téměř tříhodinovým koncertem, udělal Kainarův a Mišíkův Obelisk z jeho vůbec první desky. Nadšený a vyprodaný sál aplaudoval ještě hodně dlouho…