I tentokrát se měl držet do té doby osvědčeného modelu – čtyři, ne tak slavné kapely, zahrají zadarmo v Kutnohorské ulici v zahrádce restaurace Stoletá a další čtyři hvězdy pak za vstupné ve velkém sále Městského společenského domu. Tento plán však letos narušilo počasí. Pár minut po třinácté hodině festival zahájili oba organizátoři Dalibor Mierva a Vojta Klouček společně s místostarostou města Tomášem Růžikou, který nad festivalem převzal svoji záštitu a město jej podporuje i afinačně a začala hrát kapela El Camino z České Třebové.

Festival odstartoval řízný rock

Třetí ročník festivalu blues a jižanského rocku narušilo počasí Trojice svým řízným rockem ve stylu jižanských ZZ Top nadchla scházející se fanoušky, kterých se hned na úvod dostavil slušný počet. Česko Slovenskou dvojici hráče na foukací harmoniku Karla „Charlieho" Slavíka a zároveň kytaristu, bubeníka a zpěváka Luboše Beňu už uvedl průvodce celým dnem, slovenský moderátor a muzikant Peter „Bonzo" Radvány, bohužel už také padaly první kapky deště. Nad hlavami posluchačů se objevily deštníky, část se jich schovala pod střechy domů, další přímo do restaurace, jak déšt sílil, vyřkli pořadatelé ortel – stěhujeme se do společenského domu. „Program v Kutnohorské ulici bohužel nejde kvůli počasí uskutečnit, stěhujeme se do sálu, ovšem už musíme vybírat vstupné, protože si nedovedu představit, jak bychom to potom technicky uskutečnili před hlavním programem," vysvětlil Dalibor Mierva, polovina organizačního dua. „Jednou to přijít muselo, zatím jim počasí vždycky přálo, déšť dokáže zlikvidovat i akce s daleko větším rozpočtem," shrnul jeden z fanoušků, kteří tradičně dorazili z celé republiky.

Kapele Blackies, která je jednou z mnoha odnoží mladoboleslavské jižanské líhně, velké pódium a světla v sále slušely víc, než by tomu bylo na malé zahrádce v ulici, jejich skladby pod pověšenou jižanskou vlajkou ozvláštnily zpěvačka Blanka Doudová a v rocku nezvyklý nástroj dobro. Blues následující kapely Karlovy hračky obohatila dechová sekce a styl se občas přehoupnul do rytmu ska. Tím skončil odpolední program a vzhledem ke zdržení se stěhováním plynule přešel ve večerní, plánovaná hodinová přestávka zcela zmizela. Ten zahájila tuzemská bluesová legenda Petar Introvič s kapelou Bluesberry a vlasatý blonďák zazpíval většinu stěžejních pecek ze svého repertoáru od Blues poslední startky přes Malostranskou až po Pocem moje stará, titulní to skladbu dávného LP.

Festival si získává jméno

Muzikanti italské jižanské kapely Smokey Fingers byli připraveni s nástroji dávno před začátkem svého setu, odpovědní a natěšení. Třetí ročník festivalu blues a jižanského rocku narušilo počasí Odměnou jim byla odezva posluchačů a následné podepisování a fotografování u stánku s jejich deskami a propagačními předměty. Hlavní hvězdy večera, holandská kapela Livin' Blues Xperience, se pak staly předmětem mnoha diskuzí. Někomu vadilo, že neslyšel skladby, kterými se předchůdci kapely, Livin' Blues zapsaly do historie a jejich desky si fanoušci za totality kupovali v polském kulturním středisku, jiným se zdálo nasazení kapely oproti jiným zúčastněným malé, další byli naopak nadšeni. „Viděl a slyšel jsem je nedávno u nás v Českých Budějovicích a máte se na co těšit," sliboval jeden z přítomných před začátkem. Každopádně především veterán v kapele, zpěvák a saxofonista Nicko Christiansen, si často odnášel aplaus na otevřené scéně. Tečku za povedeným večerem pak udělal pražský revival Blue Brothers přehrávající skladby z filmů The Blues Brother a Blues Brother 2000. A opět dechy, dvě zpěvačky a muzika, která sváděla k tanci.

Přestávky ve foyeru vyplňoval hrou na kytaru a zpěvem pražský muzikant Martin Chik, který v závěrečném vstupu běhal s kytarou po celé chodbě. „I přes problém s mokrou variantou festivalu a jeho stěhováním pod střechu Městského společenského domu, jsme nakonec spokojeni. Fanoušků dorazilo zase víc a přijeli opravdu z celé republiky, což nás utvrzuje v tom, že si naše přehlídka získává své jméno. Už teď plánujeme další ročník," shrnuli oba organizátoři.