Každý rok se tam první sobotu v březnu schází dráteníci, šperkaři a mnozí další řemeslníci. „Letošní ročník se rozšířil o čtvrtý sál v patře,“ vyzdvihla Lucie Ulíková z občanského sdružení Magráta. Ten se proměnil v základnu právě pořádajícího občanského sdružení. „Je to taková oáza pro maminky s dětmi,“ doplnila Ulíková.

Plochu všech sálů sokolovny tentokrát obsadil rekordní počet vystavujících. „Tím, že jsme získali čtvrtý sál, tak letos máme přesně dvaapadesát vystavujících,“ řekla Lucie Ulíková z občanského sdružení Magráta. Úplně stejné vystavující byste tam ale každý rok hledali marně. „Je tu třetina a skoro až polovina nových prodejců,“ doplnila Lucie Ulíková s tím, že se každý rok snaží oslovit nové vystavující.

Důkazem velkého zájmu je i rozsah vystavovatelů. „Jsou tu z Karlovarska až vlastně po Moravu,“ přemítala Lucie Ulíková z občanského sdružení Magráta. Na Českobrodské drátohraní letos dorazila i delegace ze Slovenska. „U nich má drátenictví mnohem větší tradici a tak se k nám přijeli podívat, jak tu to řemeslo žije,“ podotkla Ulíková.

Kromě prodejní výstavy nabídla akce i nejrůznější dílničky, ve kterých si mohli příchozí a zejména jejich ratolesti vyrobit a také si odnést svůj vlastní šperk, nebo hračku. „Kromě tradičních řemesel, jako je drátování a košíkaření, tak jsou tu i takové jemnější techniky, jako je práce s papírem nebo tvoření jarních prostírání,“ jmenovala některé Lucie Ulíková.

Tradicí se již stalo, že někteří se dopoledne přišli na výstavu podívat a odpoledne se na ni vrátili, protože si zamluvili právě některou z dílen.

Martin Šnajdr