Martinovi je totiž 19 a Honzovi teprve 17 let. Letos se ale dočkají. Stanou se kompletně plnoletou rockovou kapelou.

Co znamená Inosculation?

J: Je to propojení dvou stromů. Máme i takové logo.
B: Já říkám, že Inosculation je líbání. Je to vlastně líbání stromů (smích).

Od kdy se datuje snažení téhle kapely?

B: Já jsem začal vymýšlet hudbu někdy o prázdninách. To znamená červenec, srpen 2014. Postupně se začali nabalovat další lidi. Nejdřív přišel basák, soused Karel Otta, že by si rád zahrál. Byl jsem z toho spojení nadšený a řekl mu, ať zůstane. On bydlí vlastně hned vedle zkušebny v Koutech. Pak se objevil bubeník. Původně jsem chtěl bicí jenom v pár písničkách. Představoval jsem si spíš akustickou hudbu.
J: Já jsem hrál tehdy v Nespoutaných hoších na cajon a kytaru a Honza mě oslovil, zda bych nechtěl u nich hrát. My se spolu známe asi tři roky a už jsme něco hudebně kutili.

Vlastně to byl tedy Honzův projekt?

B: Jo, původně to měl být 
v podstatě sólový projekt, jenže se to zvrtlo v kapelu (smích).

V jakém hrajete obsazení?

J: Honza Bašta – kytara, zpěv; já – kytara; Honza Kubín – prioritně na saxofon a klávesy, ale umí hrát dobře snad na všechno. Dále Karel Otta – baskytara a Adam Saska – bicí (horká novinka je, že za bicí nyní usedá Honza Beran – pozn. aut.). Jsme poskládaní 
z Nymburka, Poděbrad a Kout.

Domníval jsem se, že jste někteří z rozpadlých No Noise, kteří udělali málem díru do světa.

J: To ne, já jsem s No Noise nikdy nehrál. Existovaly tu dvě skvělé rockové kapely: No Noise a The Smooth (The Smooth si vybírají roční pauzu. Jeden z hudebníků je na zkušené ve Francii, druhý v Japonsku – pozn. aut.). Vznikla nová skupina Nespoutaní hoši, to byl Honza Matyásko s Honzou Plachým, ke kterým jsem se tenkrát připojil.

Kde ještě hraješ?

J: Inosculation je moje hlavní kapela. Pak občas vystupuju se skupinou Holokrci, s The Ramisis, kde se potkali výborní muzikanti, jako například baskytarista Jakub Rolník od Václava Noida Bárty nebo bubeník Tomáš Knotek, který hraje také v kapele Doctor P.P. S nima jsme ale kapelu uspali, jelikož jsem dal přednost Inosculation. Člověk taky nemá nekonečný kýbl nápadů (smích). Navíc plánuju sólovou desku s projektem Zatým Nijak.

Kolik jsi měl skladeb v době, když ses rozhodl přijmout další členy?

B: V té době už jsem mohl mít tak osm songů. V té době jsem hrál ještě v kapele Xenon, kde jsem se skladatelsky moc neuplatnil. Dělám jinou hudbu, než metal.

Inosculation se hudebně pohybuje kde?

B: Řekněme art rock nebo alternativní rock. Používáme hodně akustické kytary, nepravidelné rytmy. Tvrdších písní nemáme tolik.

Jak se mladý organismus Inosculation vyvíjel dál?

B: Nejdřív jsme se ustálili ve třech lidech. Se mnou ještě bubeník a basák, bylo snadné se sejít. Uspořádali jsme koncert u nás v Koutech, takovou sousedskou párty na hřišti. Bylo to fajn. Po koncertě jsem přemýšlel, že by to ještě něco chtělo. Vyplnit prázdná místa. Přijali jsme Martina a Honzu a zvuk je skvělý. Myslím, že už tam nyní nic nechybí.

Už tady padlo, že zkoušíte 
v Koutech. Jaké tam máte podmínky?

B: Ano, v bývalé koutecké škole. Máme tam výborné zázemí.
J: Takováhle zkušebna – pro ilustraci tři místnosti a zahrada – je v podstatě sen každé kapely. Zkušebny jsou totiž kolikrát kámen úrazu.

Jak často zkoušíte, když máte takové zázemí?

J a B: Dvakrát týdně, ale nemusíme se nutně pokaždé sejít všichni.

Jste spokojení s touhle partou?

B: Já nad míru.
J: Absolutně.

Skladatelsky je to na Honzovi Baštovi?

B (přitakává): Hudbu i texty dělám já.
J: Honza vymyslí vždycky ten základ a my píseň dotvoříme.

Jak byste jednoduše popsali svou hudbu?

J: Já myslím, že se to přirovnat k ničemu ani nikomu nedá, že jsme absolutní originál. Ptal se mě zrovna nedávno kluk: Co hrajete, k čemu bys to přirovnal? Fakt to nejde. Saxofon dává té naší hudbě krásnou barvu.

Máte nějaké hudební vzory?

B: Každý z kapely má své vzory. Dříve jsem měl hodně rád kytaristu z Korn, ale metal už nedělám. Líbí se mi nová deska Tomáše Kluse, která je hodně muzikantská, potlačila pouhé písničkářství. Vlastně moc kapely neposlouchám, když hraju.
J: Kapely zrajou, vezmi si první a poslední desku Wohnoutů, to je nebe a dudy. Mým obrovským vzorem je kytarista a zpěvák Frank Iero, který byl svého času nejmladším členem My Chemical Romance.

A texty?

B: Spíš v angličtině, ale máme i české.
J: Já preferuji ty v češtině.

Proč anglické texty?

B: Já vlastně v angličtině žiju. Bavím se s Američany, znám hodně takových lidí. Vlastně mi čeština ani moc nejde, to v angličtině nemám problém. V češtině přemýšlím nad i, y (smích). Angličtina je důvod, proč jsme přijatelní spíš pro mladé publikum, které jazyk zná. Vyznávám myšlenkovou hloubku textů, nechci zpívat o ničem.

Jak jste na tom profesně? Vlastně ještě studujete.

B: My jsme všichni studenti.
J: Dvěma z nás je 19, to jsme nejstarší v kapele. Honzovi je 17 let. Letos budeme všichni plnoletí. Až Honza dovrší 18 let, budeme plnoletá kapela (smích).

Máte nějaké spřízněné skupiny?

J: Máme. Před časem, na přelomu let 2014/2015 s námi jeli turné kolínští Imrvére. Mladí kluci, bohémové. Pak ještě The Infection z Cerhenic.
B: Ti jsou někteří ze stejného ročníku gymplu v Poděbradech.
J: My jsme hlavně nechtěli, aby na tour hráli tři stejné kapely. My hrajeme alternativ rock, Imrvére jsou do punku se super texty, Infection hrají zase hard rock, taky s dobrýma textama. Chtěli jsme, aby si tam každý našel svůj doušek rocku.

Kolik mělo tour zastávek?

J: Mělo přesně sedm míst. Začalo to 20. prosince v Kolíně U Vodvárků, pokračovalo 
v královéhradeckém klubu. Pak klub Česká 1 v Kutné Hoře, v Praze na Žižkově klub Fatal. Následoval ještě Brandýs nad Labem, Poděbrady 
V Pivovaře a U Strejčka v Nymburce jsme to celé uzavřeli.

Zaregistroval jsem váš koncert v Netopýru v Poděbradech.

J: To byl náš vůbec první koncert, na který přišlo přes sto lidí. Stáli až na schodech. Pro mě to byl šok. Říkal jsem si, že na první koncert přijdou hlavně kamarádi. Vystupovali jsme po boku Falafel z Poděbrad a Mirror Image z Kolína, kteří si hrají s elektronikou.
B: Pak jsme měli akustický koncert u nás na gymplu 
v trochu okleštěné sestavě.

Existuje nějaká nahrávka Inosculation?

J: Máme zatím jednu zkušebnovou píseň na serveru Bandzone, v podstatě, abychom si tam ten profil mohli založit. Natáčíme 
v Pardubicích s režisérem Etiennem Schöbelem zároveň klip na píseň Odraz stromu. Jezdil jsem nějaký čas s Divokým Billem, kterým Etienne natočil klip k singlu Vstávej.
B: Ten klip jsme zatím točili na pardubickém náměstí. Jsme z toho natáčení nadšení.
J: Vyjadřuje to ten strom, který jsme vlastně my.

Jaký je dohlédnutelný cíl Inosculation?

B a J: U mě určitě hraní na nějakých známějších festivalech typu Rock for People, Trutnov, Barvy léta. Nebo na Majáles v pražských Letňanech, to je moc pěkná akce.

Jak to funguje uvnitř kapely?

J: Bezvadně, ze všech mých dosavadních kapel asi nejvíc i lidsky. Není to tak, že se po koncertě rozprchneme na všechny světové strany. Sedneme si a dáme si pivko a čaj.

Máte štěstí v tom, že vám hraní nepřetne vojenská služba, jako hodně kapelám v minulosti.

J: To je pravda, třeba si časem postavíme pětibarák, kde budeme bydlet s rodinami a kapela bude vlastně držet dál pohromadě.