Zdárně jim u toho sekundoval zpěvák a klavírista Zdeněk Král, který nejen hrál a zpíval vlastní skladby a tím umožňoval, aby se ostatní převlékli, ale i zasahoval do děje, třeba uvozováním scének, nebo klavírním vyjádřením vlastností Lukáše Pavláska.
Scénky se pohybovaly od ještě poměrně korektní, i když dost infantilní, automobilové jízdě do vrchu, v níž Pavlásek dělal motor auta, až po příchod herců na pódium oblečených jen v trenýrkách coby trio plovárenských povalečů balících holky v řadách hlediště.
Salvy smíchu budil i večer v hospodě s klasickými pivními hláškami či divačka na pódiu hrající seznamku v kavárně coby loutka v rukách Zdeňka Krále, další divačka, na kterou ukázala roztočená láhev, šla sice nebojácně na jeviště, ale možná s malou dušičkou, že se bude muset opravdu svléknout. Prádlo, naházené později na scénu, byly však jen přinesené rekvizity. Diváci ten večer vůbec rádi a s chutí spolupracovali, na pokyn svítili mobilními telefony i tleskali, závěrečný aplaus byl ovšem spontánní, stejně jako reakce po celý program, tečkou pak bylo předání plakátu jedné zubařce, která o něj prý před začátkem představení požádala.