Na Zámecké, tři čtvrtě na osm večer. U vstupních dveří už stojí členové tanečního klubu a čekají, až začnou všichni chodit. Viděli jsme se na stejném místě před rokem. A ten rok předtím. A ještě ten před ním. „Tak už to zase začalo,“ říkám jim. Krčí jenom rameny. Už viděli tolik šiků mladých a nejistých, že to je skoro rutina.

Někteří se tváří, že nešli dobrovolně

Pomalu se dostavují první návštěvníci. Maminky, tatínkové, babičky a dědečkové se tváří pyšně. Jenže pocity nadšení několik nových frekventantů rozhodně nesdílí. Někteří mají na obličejích výrazy, které svědčí o tom, že moc dobrovolně sem nešli. Jiní se zase evidentně nemohou dočkat.

Dívky si nasazují boty s podpatky. Některé na nich dělají první nejisté kroky. Pár dívek dokonce tvoří chumel, ve kterém si vyměňují rady, jak vyzrát na podpatky. Zatím si ale počínají dobře. Žádný pád se naštěstí nekonal.

Rodiče nešetří „dobrými“ radami

Ani rodiče nešetří dobrými radami pro mladé tanečníky: Nespadni z toho! Choď pomalu! Fanouši, jak to vypadáš? Narovnej si tu kravatu! Usmívej se! Vyplivni tu žvejku!

Zní melodie, mládežníci se vyrovnávají do ne zrovna pravidelného oválu po celé Zámecké. Toho využívají tatínkové, kteří žhaví domácí fotoaparáty. S opravdovým zapálením zvěčňují své potomky s jejich prvními tanečními partnerkami. „Opovaž se to někomu ukazovat!“ drtí mezi zuby jeden chlapec v obleku. Zřejmě mu držení se krásné dívky nestačilo k pocitu štěstí.

Tleskání do rytmu? Občas problém

Začíná první lekce: tleskání do rytmu. Po pár pokusech zvládnou všichni tlesknout ve správný moment. Další úkol: první dvě doby zatleskají dívky, poté dvakrát chlapci. V ten moment se odhalují první problémy. Ale po krátké poradě se svým sousedem se nakonec nesnadný úkol daří. Ještě chvilku všichni procvičují složité zadání. Pak následuje zasloužená přestávka.

Zatímco se zpocení tanečníci žíznivě vrhají na nápoje pro osvěžení, jedno je vidět naprosto jasně: prarodiče, kteří se na první krok do společnosti dívali, jsou trochu naměkko. Tváří se pyšně. Se slzami na krajíčku.

Přesto to jsou ale jenom první taneční kroky, nejisté, zmatené a trefované spíše náhodou. Do finálního věnečku mají před sebou hodně práce. Ale kdo by se takové námaze vyhýbal?