V nádherném počasí dorazilo do zahrady několik stovek lidí a na zájezd z Kolína už moc z připravených míst nezbylo - někdo vyprosil ještě židli na ochrance, jiný si sedl na zem či postával, na krásně nízko sestřižený trávník bylo nepochopitelně sedat zakázáno. „Skladby jsou v té podobě, v jaké je kdysi hrála právě Kmochova kapela. Původní instrumentace dal dohromady Josef Šebesta," upozornila Ludmila Bílá. Koncert, který díky přirozené akustice amfiteátru zněl perfektně i bez jediného mikrofonu a jakémukoliv dalšímu nazvučení, měl celkem sedmnáct bodů a konal se coby doprovodný program letošního Pražského jara. Zahájil jej pochod Muziky, muziky, nechyběla vlastenecká Sláva císaři a králi, hold nejen kolínské řece Na stříbropěnném Labi či skladby složené pro Sokoly Pod praporem sokolským nebo Sokolský den.

Ke složení kvapíku Na motoru údajně Františka Kmocha inspirovala blízkost továrny u jeho kolínského bydliště, ve finále nemohly chybět ty nejslavnější skladby Jarabáček, Andulka Šafářová, Kolíne, Kolíne či Česká muzika, která koncert uzavřela. Ty nejvíce známé písně zpívali sborově muzikanti za hudebního doprovodu menší části svých kolegů. „Tak to za časů Františka Kmocha bylo, oni sólové zpěváky neměli. Nás to zpívání hodně bavilo, byla to pohoda," usmíval se dirigent Václav Blahunek po koncertu, přídavkem pak zvedli všechny přítomné, protože zahráli státní hymnu Kde domov můj. V jeho hudebním tělese zasedl i kapelník populární čáslavské Březovanky a dirigent Dechového orchestru ZUŠ Kolín Jiří Vojtěch a člen Velkého dechového orchestru Kolín Jiří Kolařík.

V publiku kromě stovek příchozích a přátel Kmocha z Kolína bylo k vidění i mnoho hudebních a jiných osobností – dirigenti Karel Bělohoubek, Miroslav Císař, Petr Stříška s hudebníky z kolínské Harmonie 1872 či senátor za Kolínsko Pavel Lebeda s manželkou. Šot z koncertu natáčela Česká televize, na obrazovkách by se měl objevit buď ve středu nebo v sobotu v Ozvěnách Pražského jara, 20. září by si ve stejném prostředí měla zahrát i Městská hudba Františka Kmocha a to dokonce už potřetí.

Autor: Zdeněk Hejduk