Představitelem Kašpárka je Pavel Kružík, Kašpárek tělem i duší, který už vystupoval snad všude po republice. Ale jak sám říká, určitě toho s kapelou mají ještě dost na objevování. Ještě by to chtělo třeba Strahov, O2 arénu nebo třeba sokolovnu ve Velkých Přílepech.

Jak jste se stal Kašpárkem?
Byl jednou jeden výtvarník, co se jmenoval Matěj Němeček, a ten mě nakreslil. A jo, přesně takhle tlustého a kulatého, takže nebyla jiná šance, než abych to dělal já nebo další kolínský rodák Tomáš Jeřábek. První naskočil do kostýmu právě Tomáš, ale protože na druhou akci nemohl, zavolal David Dvořák (mimochodem taky kolínský rodák) mně. To se tak u velkých hudebních projektů stává, samý Kolíňák, třeba Franta Kmoch a další.

Vystupujete na všech akcích, nebo máte alternaci?
No přece za sebe nenechám vystupovat třeba Ivana Mládka nebo Bohdalku. Jednou jsem Kašpárek, tak jsem zkrátka všude. To by nešlo, aby někdo šel na Kašpárka a tam místo Kašpárka mluvil Křemílek a vypadal jako Jiřina. Vlastně jsem jednou nebyl na jednom koncertu, protože jsem byl na svatební cestě. Kapela přitloukla můj kostým na strom a dopsala tam, že jsem ženatej, a proto jsem chvilku pryč. No a všechny maminky určitě brečely, ale to jsem neviděl. Byl jsem se svou skvělou ženou, která je taky Kolíňačka.

Co máte na této roli nejraději?
Kašpárka? No jo, je už takovej. Má se rád. Aha, ptáte se na roli, no tak teď vám prozradím, že je vše ještě trochu jinak. Třeba je to tak, že jsem prostě Kašpárek a občas přijímám roli Pavla Kružíka, který se živí jako programátor. Pro život je trochu jednodušší vypadat občas jinak než Kašpárek. V Kašpárkově čepici se třeba blbě chodí dveřma nebo jezdí autem.

Aktivity, které pro děti vymýšlíte, jsou improvizací, nebo připravené?
Něco máte vyzkoušené, že zkrátka zabírá třeba právě v té situaci, která zrovna nastala. Nebo to může být připravený kousek či naprostá improvizace. Všechno včetně těch nepřipravených situací se dělá velmi lehce, protože mám okolo sebe dost parťáků, s kterýma se za tu dobu už dost znám. A navrch někteří z nich jsou skvělí herci a uměj i zpívat, hrát na klávesy nebo kytáru. Tak to pak jde samo, někdy se stane, že až do trapna, ale i to je pro někoho vtipný.

Jak vidí svět kolem sebe Pavel a jak Kašpárek?
Oba jsou přesvědčeni, že ho vidí správněji, barevněji a líp než ten druhej. Ale protože spolu sdílí nejen oči, ale i mozek, tak to vše vidí stejně. Dá se říct, že když v očích Kružíka někdo dělá nepravosti, tak to úplně stejně vidí Kašpárek. Jen ten druhej má výhodu, že může hned zakřičet do mikrofonu, že ten a ten je lump a seslat na něj třeba prokletí věčně smradlavejch nohou. Víte, o jakým lumpovi mluvím, ne?

Dá se spočítat, kolik dětí Kašpárek potěšil?
Jsem rád, že se ptáte. Dá! Připravuji totiž mnohadílný obří seznam všech dětí, s kterejma jsem kamarád, a tak doufám, že jsem je i někdy potěšil. Jsou tam všechny děti, i ty, co už se jim děti neříká a chodí třeba do práce. Jen nevím, kdy to vydám, přibejvají pořád další a další záznamy.

Poznávají vás děti v nekašpárkovském oblečení?
Podle vzhledu ani tak ne, protože bez kostýmu Kašpárka vypadám asi tak o tři a půl kila hubenější. Takže když se jako Kašpárek maskuju za normálního člověka, tak mě stejně odhalí podle hlasu, a to díky tomu, že jsem vlastníkem spousty řečových vad. Stávají se mi takové věci, že se snažím, převlečen za turistu, na hřebeni Krkonoš otcovským proslovem přesvědčit dceru, že je fakt dobrý vzít si teď mikinu, a trochu mě zarazí, jak na mě kouká paní. Po chvíli říká, jestli nejsem Kašpárek, že jak mě tak poslouchá, že asi jo.

Jací jsou dětští diváci publikum a jaké dospělí?
Hrajeme pro všechny bez rozdílu. Určitě se nesnažíme pitvořit na děti a pak dělat nějakou oddělenou legraci pro dospěláky. Nejlepší je promíchaná směs, kdy se baví všichni a každý si tam najde to svoje. Nevím, zda jste někdy zkoušela před dítě položit třeba kleště a barevnou hrací kostku, nebo třeba klíče od auta a panenku. Vždycky sáhne po tom z dospěláckého světa. My jim nabízíme pořádnej dospěláckej koncert se vším všudy, včetně kvalitně zahrané hudby naživo.

Kam všude v roli Kašpárka chodíte?
V kostýmu chodím všude tam, kam jde Kašpárek. Takže i na rozhovor do rádia. Skvěle to funguje, a to nejen u toho, za kým jdu, ale i cestou. Vidíte, jak někomu rozsvítíte den, když se zcela vážně podivuje, proč jdete třeba i na rozhovor do novin v kostýmu. A do školky chodím převlečen za Kružíka. Úplně si pamatuju jeden z prvních dnů, kdy dcera vyhrkla na paní učitelku ve dveřích: “Paní učitelko, táta je Kašpárek!” a já viděl na očích paní učitelky ten pohled, no tak asi tatínkovi tak říká maminka nebo co. Raději se tvářila, že to neslyšela.

Co je to nejdůležitější, co dětem Kašpárek dává?
To, co si z toho chtějí vzít. No vážně, ať si každý vybere, co potřebuje. Dostávají od nás pořádný koncert, živou hudbu, která není vůbec špatně zahraná, a texty, který nejsou blbý. Zní to možná namyšleně, ale pro nás je důležitý, abysme třeba měli i dechovou sekci a neodehráli to jen na nějakou samohrací mašinku s poskakováním v kostýmech, což bohužel bývá vidět u některých jiných interpretů pro děti. Ale každý, ať si to užije, jak potřebuje, ať se třeba šťourá klacíkem v zemi a nedává pozor. Třeba pak cestou v autě zjistíte, že si zapamatoval většinu písniček. Rozhodně děti nenutíme dělat mašinku!

V čem se v roli Kašpárka nacházíte?
Teď se nezlobte, budu trochu dělat, že jsem otázku pořádně nepochopil, a raději odpovím tak, že se nacházím v kostýmu, který je ušit nejen tak, že je v něm v létě vedro a v zimě strašná kosa, ale i tak, že když zvednu ruce, tak je mi vidět břicho. A nejen to, nacházím se většinou taky v obřím množství potu, které ale dovedně nasaje moje kašpárkovská čepice. Což ale znamená, že pak váží několik kilo a já mám namoženej krk. Nebo jste se přesně na tohle ptala?

Měl jste jako dítě hračku kašpárka?
Myslím, že ne. Doma teda tvrdím dětem, že když jsem byl malý, měl jsem jen jednu hračku, a to prázdnou pet láhev. Většinou se hned dozvím, že když jsem byl dítě, plastové lahve ještě neexistovaly.

Co Kašpárkovy taneční kreace? Jste dobrý tanečník?
Já ani nebyl v tanečních, což mámu možná trochu mrzelo, ale jsem ze tří sourozenců, tak mi to prominula. Ale hlavně jsem měl důležitý důvod nejít do tanečních. Vedl jsem totiž v kolínském Svazarmu kroužek počítačů, no a to každý chápe, že jsem nemohl jít tančit. Ale svojí pílí jsem vše dohnal a díky kinetické energii to vypadá někdy i dost nebezpečně. Ty kreace samozřejmě. Jen ten Kružík, za kterého se Kašpárek občasně převléká, moc netančí, což asi paní Kružíkovou mrzí, ale on nebyl v tanečních, tak se mu to promíjí.

Prozradíte nějakou veselou historku, tedy situaci, která vás i jako profíka opravdu dostala?
Jako pardón, mě teď nejvíc dostalo, že mě nazýváte profíkem. Jsem si úplně vzpomněl, že jsem jako dospívající Kružík, který ještě netušil, že bude Kašpárkem, chtěl být profesionálem. Ale takovým tím, jak mu velí major Cowley. Akorát, že jsem chtěl být střídavě Bodie nebo Doyl. Jinak zaveďte sobotní přílohu Veselé historky s Kašpárkem a já vám je budu posílat, tolik jich mám!

Setkal jste se někdy i s negativní reakcí na tuto postavu nebo aktivity od rodičů, prarodičů dětí?
Většinou to odnáší náš zvukař a dostává rady, že to má ztlumit, že to je pro děti. Ale on už je tak ohluchlej, že rodiče neslyší a zvučí dál, jak je zvyklej. Jinak už tu bylo pár nařčení. Třeba že máme incestní tématiku, to bylo kvůli písničce “Zamiloval jsem se do svý mámy”, ale tomu se smějem, protože každej kluk v určitým věku vidí svoji mámu jako nejlepší ženskou na světě. Nebo nás někdo chtěl popotahovat za slovo pelešit se a podobně.

Pavel Kružík

Programátor v kolínské firmě, 48 let, absolvent kolínské průmyslovky, jak sám říká - hrdý manžel a otec tří dcer. „Kolín je pro mě důležité město. Narodil jsem se tam, mám tam dva sourozence, tchyni, tchána i práci. Mámu svého času snad znal úplně každý. Žena je taky Kolíňačka, takže to, že bydlím v Mladé Boleslavi, je možná jen proto, abych to měl zajímavější,“ směje se. „No, ono to není tak jednoduché. Každopádně Kolín mám moc rád, povídání o tom, proč jsem v Boleslavi, by nám ale ten rozhovor ještě strašně protáhlo a já už musím vyrazit převlíknout se zpátky za Kašpárka,“ dodává.

Kašpárek v rohlíku

prezident Pankových států, 48 let, kytarista a lídr skupiny Kašpárek v rohlíku, kamarád všech bejbypankáčů