Židle u stolů pro dříve narozené a třeba i zdravotně handicapované fanoušky připravili pořadatelé v kolínském Městském společenském domě na páteční koncert zpěváka Michala Prokopa s tím, že rockeři si užijí koncert v pohybu před pódiem. Toho nakonec využila tak pouhá dvacítka těch nejodvážnějších, zbytek dal přednost klídku v sedu. Nakonec to bylo jedno, protože Michal Prokop se svojí kapelou Framus Five předvedl takovou rockovou a písničkářskou jízdu, že dostal svorně obě skupiny fanoušků.

Z benefičního večera pro Leccos.
Po covidové pauze se benefice pro Leccos konala opět naživo a vynesla 240 tisíc

„Tohle jsou ty staré písničky, ale když jsem desítky let byl mimo muziku, přišel pak Pavel Šrut s tím, že mi napsal celou desku, kterou jsem trošku provokativně nazval Poprvé, naposledy. Bylo mi šedesát a myslel jsem si, že to bude moje poslední album,“ uvedl Prokop z této desky výbornou titulní písničku a jeho jednu z nejoblíbenějších Zloději času.

„Kdo byl někdy v Ostravě ve Stodolní ulici?“ zeptal se publika v úvodu k další písničce Stodolní. Před dvěma lety natočil Michal Prokop ceněnou desku Mohlo by to bejt nebe, z níž zazněly skladby Libeňská či klipová Má vlast, zhudebněná to báseň Jiřího Žáčka. Naopak zpět v čase se vrátila skladba Boom, boom, v níž se sólově představili hudebníci z kapely.

Potlesk ve stoje

Při úkloně všech muzikantů se konečně setřely rozdíly mezi sedícími a stojícími, ti ze židlí totiž nadšením povstali a tleskali ve stoje, coby přídavky zazněly ještě V baru jménem Krásný ztráty a Noc je můj den dnes již nežijících autorů Luboše Anrdšta a Michala „Mikiho“ Bláhy z kultovní desky Město Er. Aniž by publikum nechalo vitálního zpěváka vydechnout, hned se fanoušci vrhli do šatny pro autogramy či společné fotky. „Byl to úžasný koncert, všechno fungovalo, špičkový zvuk a výborné instrumentální výkony všech,“ rozplývali se odcházející fanoušci, kteří dorazili nejen z Kolína, ale třeba i z Prahy nebo Mělníka.