“My jsme se s bratrem v podstatě potkávali celá léta. Nikdy jsme nebyli tak rozhádaní, jak se říkalo. Je pravdou, že jako bratři jsme občas mezi sebou něco měli, ale více hrát jsme spolu začali asi před rokem. Předtím jsme spolu vystupovali do roku 1996,“ zrekapituloval před koncertem Jan Nedvěd.

Na hraní a zpívání obou bratrů vedle sebe si však diváci museli počkat. Koncert zahájil František v doprovodu kapely Tie – Break tvořenou špičkovými muzikanty kytaristou Petrem Kocmanem, hráčem na klávesy a basovou kytaru Milanem Plechatým, dalším kytaristou Vojtou Nedvědem a bubeníkem Petráskem.

František zahrál a zazpíval několik starších i novějších písní oblečených do soundu moderního country, tradičně působil vážně až morousovatě. Jeho rozevlátý bratr se naopak stále smál, bohužel zase často odbíhal od písní třeba k lidovkám a vtipkování třeba na účet svého synovce Vojty.

Doprovodila jej stejná skupina. Oba bratři přestávali při písničkách zpívat a nechávali svá slova dozpívávat sál, při čemž běhal mráz po zádech. Příležitost dostal Petr Kocman i Vojta Nedvěd, oba zazpívali písničky ze svých sólových desek.

Pak už přišli oba bratři, aby skákali z jedné úspěšné skladby do druhé, z nichž připomněli jen jednu sloku. Ale Stánků i Skládanky se posluchači dočkali a společně odzpívali, aby si vytleskali ještě dva přídavky. Pak už jen autogramy a společné fotografování.

Zdeněk Hejduk