Klasickou byla především kapela, kterým byl na maturitních plesech v Kolíně hojně využívaný orchestr Peklo, alternativou k nim pak byla diskotéka v Komorním sále. Jinak pořadatelé připravili spousty ozvláštnění sahajících od netradičních soutěží třeba v pití piva nebo přetahovaní lana až po podávanou točenou zmrzlinu.

O půlnoci pak uprostřed sálu nafoukli obří skákací matraci, na které mohli bosí návštěvníci vyzkoušet salta i se jen tak proskočit. Před druhou hodinou ranní se pak na parketě dokonce objevily branky a dvě mužstva si zahrála fotbálek s molitanovým míčem. Nic se nerozbilo, ani se, na rozdíl od jiných bálů, účastníci nepoprali.

Oproti jiným studentským plesům byl tento o dvě hodiny delší, začínal přípitkem už o osmnácté hodině, končil o třetí ranní. „Chtěli jsme, aby to byl jiný ples, než jsou ty běžné, na kterém by se návštěvníci bavili i aktivněji, ne jenom tancem. Myslím, že se to povedlo,“ shrnul Ondřej Pařík, jeden z organizátorů.

Zdeněk Hejduk