„My s Pepou jsem spolu hráli a dodnes hrajeme ještě v hudební partě Na chlupy voskem Band a říkali jsme si, že bychom chtěli dát dohromady ještě trošku něco jiného," vzpomíná kytarista Jiří Moravec, kolínská rocková legenda, kterou si fanoušci pamatují třeba z kapel Orion, Černá vdova, KK Metal, Klaxon, Iras či dokonce Hever.

Bubeník Pepa Starý je pak oním zmíněným spoluhráčem, který působil v tanečním orchestru Explorer. „Ten skončil a z něj k nám přišel ještě Jirka Jirek, na kytaru v začátcích hrál Luděk Veselý, na basu Jakub Štefanec," zmiňuje Pepa dva členy populární pop rockové kapely Alžbětiny Sosny.

Dnes už je ale personálně všechno úplně jinak. Kromě kytaristy Moravce a bubeníka Starého mající přezdívky Blažej Smyk a Alfons Koštepka, na kytaru hraje Míla Beneš, jinak René Brnoň, opora dnes už neexistující rockové kapely Sorry, na basu pak dlouhovlasý muzikant Vojta Novák řečený Jarmuth Kachna a hrající v několika rockových kapelách především v sousední Kutné Hoře, na klávesy pak David Klovrza alias Ignát Mikeťuk, známý ze spolupráce s Markem Jelínkem v kapele Maurituius, o mikrofon se dělí kdysi účastník vyhledávací pěvecké soutěže a zpěvák orchestru Echo 91 Pepa Živčák slyšící na přezdívku Žofrej Bong a studentka umělecké školy Tereza Petrásková nazývaná mužským pseudonymem Rudolf Morda.

„Ještě s námi zpívala Monika Holubová, pak odešla a teď zase domlouváme její návrat, výsledný sound by byl pak zase pestřejší," uvažuje nahlas Jirka.

Krédem kapely, která by chtěla vystupovat především na plesech a tancovačkách, je hrát jiné písničky, než všechny ostatní podobné soubory. „Chtěli bychom vsadit na repertoár, jež jiné kapely spíš nehrají, než hrají.

Samozřejmě, že třeba Kabátům se nevyhneme, ale ze šedesáti, sedmdesáti procent bychom chtěli interpretovat jiné písničky," sní oba muzikanti. Na internetu tato slova dokladují v seznamu písniček třeba ty od Anny K., Aleše Brichty, Bryana Adamse, Coldplay, Kreysonu nebo Krucipüsku či Rybiček 48, trošku jim pak zase odporují notorické odrhovačky od Olympicu, Pavla Habery nebo Sametové od Žlutého psa.

Celkem má Sonar zatím na kontě zhruba patnáct vystoupení sahající od soukromé akce v kolínské restauraci U Vodvárků přes oslavu májí v Sendražicích až po maturitní ples v Praze.

„Trošku jsme zaspali s marketingem, ale chtěli bychom hlavně oslovit budoucí maturanty a zahrát si na jejich plesech. Přeci jenom je to dnes jediné místo, kde se sejde třeba šest set lidí a pokud se jim budeme líbit, řeknou si to dál.

Co si budeme povídat, dneska všechny ty vesnické oslavy nebo máje živoří a když někde na zábavu dorazí sto, sto padesát lidí, jsou všichni šťastní," říkají muzikanti.

Už dnes mají domluvený ples v Tatcích nebo v Červených Janovicích, kde se mohou těšit na pestrý repertoár z nastudovaných osmdesáti písniček.

„Našim krédem je živé hraní, samohrajky neuznáváme, jedinou výjimkou, kterou jsme ochotni akceptovat, jsou dechové nástroje, ale ty nechceme někde stahovat v elektronické podobě, ale uvažujeme, že by nám je živě natočili naši kamarádi muzikanti, " přísahá Pepa Starý a svá slova dokladuje tričkem s nápisem smrt samohrajkám, které někteří členové na koncerty nosí. Další devízou Sonaru je pak fakt, že zpívají nejen ti za mikrofony, ale i všichni ostatní muzikanti.

Na to, jak vznikl název kapely, si už ti novější členové moc nevzpomínají.

„Přemýšleli jsme o názvu někde v hospodě, když někomu zazvonil telefon a vydal zvuk sonaru. A někdo hned řekl, jo jasný, Sonar, jedno slovo, jasný, stručný, snadno zapamatovatelný a bylo to," smějí se muzikanti.