Překážkovou dráhu soutěžící překonávali také se zimní výstrojí. Na hlavu kulicha, na krk šálu a na ruce obrovské (nejspíš tátovy) rukavice. Smích se rozléhal všude kolem. Další soutěží bylo třeba střílení na bránu nebo chytání andělíčků na prut. To se však z ničeho nic setmělo a opona pódia se rozhrnula. Za ní byl připravený veliký hrnec, pod kterým pekelníci už topili. Všichni čerti seskákali dolů a rozeběhli se pro své oběti. Smích ustal. Z několika koutů se ozýval i zoufalý dětský pláč. V tu chvíli byly děti zachráněny! Do dveří vstoupil Mikuláš. Čerty zahnal zpět do pekla a začal rozdávat sladké dárečky. Spousta dětí recitovala nejrůznější říkanky, které se mnohokrát dotýkaly právě tématiky čertů, Mikuláše a snad i anděla. Ten však v Radimi chyběl. Asi měl spoustu práce někde jinde, a tak se bohužel nemohl dostavit. Mikuláš byl tak na čerty sám. Ti tak několikrát ze svého peklíčka opět skočili mezi děti. Nejedno z nich se opět chytalo máminy sukně a dušovalo se, že zlobit už rozhodně nebude. Našli se však i takoví dobrovolníci, kteří se s čerty dokonce nechali vyfotografovat na památku.