Součástí setkání byla také výstava fotografií, včetně soutěže o nejlepší fotografii, kterou vyhrál Lubomír Fleisig.  Otevřené ulice jsou fenoménem mnoha měst v České republice.

Jde o takové sousedské setkání, které si klade za cíl oživit ulice města i v odpoledních hodinách, po zavírací době firem i podniků. V Kolíně se toho zhostila parta lidí, včetně Tomáše Tesaře, se kterým jsme si tentokrát o Otevřené ulici popovídali.

Proč vás napadlo uspořádat Otevřenou ulici?

Řada zlých jazyků tvrdí, že je Kolín mrtvý a nic se tu neděje. Já si to nemyslím. Kolín kulturně i společensky vzkvétá, určitě i za vydatné podpory města. My jsme tomu svou aktivitou chtěli také pomoci. S nápadem mě oslovila Hanka Morová ke konci června a postupně se z toho vyvinula současná podoba Otevřené ulice oživeného veřejného prostoru.

Jak jste toto setkání připravovali?

Všechno vzniklo poměrně svižně, protože jsme chtěli začít už zkraje července. Vzájemně jsme se doplňovali v různých nápadech a diskutovali možná řešení na společných schůzkách, nebo přes Facebook. Postupnou realizací myšlenky jsme byli všichni nadšeni, takže nám nasazení nechybělo. Spolupráce v týmu je poměrně intenzivní, ale nenucená, hravá, zkrátka bezvadná. A dá se říct, že jsme se i navzájem lépe poznali.

Otevřená ulice se odehrála již podruhé. Jak ji hodnotíte?

Návštěvnost první středy předčila i ta nejodvážnější očekávání. Příjemná atmosféra a veskrze pozitivní ohlasy nás utvrdily v tom, že naše aktivita padla na úrodnou půdu. Kolíňáci ji přijali, sešli se v hojném počtu a snad jim to vydrží celé léto. Měl jsem trochu obavu, zda není relativně brzká odpolední hodina ve všední den trochu moc odvážná. Ale realita mě přesvědčila, že jsme čas zvolili dobře zkraje chodí spíše rodiče s kočárky, později přibyli lidé, co se právě vraceli z práce, a večer jsem poznával i tváře dojíždějících známých. Vnímal jsem svěží obohacení všedního dne, bezstarostnost a radost kolem sebe. A vlastně i v sobě.

Jaké máte další plány, kam chcete Otevřeno ulici posunout?

Nechceme usnout na vavřínech. Budeme se dál snažit myšlenku rozvíjet, naslouchat a hledat inspiraci u podobných akcí, sdílet dobrou praxi a osvědčené nápady aplikovat u nás v Kolíně. Přál bych si, aby se Ulice otevřela postupně pro víc a víc lidí, aby se nebáli přinést svoje fotky, nebo pozvat přátele a sejít se s nimi právě ve středu pod kostelem. Poslat dál své dobré dojmy a s těmi špatnými přijít za námi. Každý návrh na zlepšení je určitě vítán. Bylo by hezké z Otevřené ulice udělat novou letní kolínskou tradici. Ale nechci předbíhat, to všechno ukáže čas.

Hovořilo se o tom, že bude Otevřenou ulici doplňovat živá hudba, zatím hrál Václav Mlčoch na piáno. Jak se to bude vyvíjet dále?

Každou středu chceme mít v Otevřené ulici živou hudbu. Tenhle úkol připadl na mě, i vzhledem k tomu, že mám díky působení v rámci kolínské hudební scény v těchto vodách dost známých. Rozhodil jsem hned sítě a nemusel jsem dlouho čekat, projekt se líbil a prakticky celé léto se brzy zaplnilo, převážně kolínskými hudebníky. A to i přesto, že muzikanty nemáme z čeho zaplatit. Třeba Vašek Mlčoch, který hrál na prvních dvou akcích na klavír, přijel až z Ostravy prakticky jen kvůli tomu. A ještě si na to vzal dovolenou. Kolíňáky čekají další interpreti a různé žánry i nástroje. Nebudu prozrazovat, přijďte a uvidíte. Tedy vlastně i uslyšíte. A jestli umíte hrát na nějaký hudební nástroj, vezměte ho s sebou. Nemusíte nám nic hlásit nebo žádat o povolení, ulice je „otevřená" všemu a všem. A je dost dlouhá na to, aby si muzikanti nepřekáželi, případně se mohou domluvit a vzájemně vystřídat. Líbilo se mi, jak s sebou malý klučina přinesl první středu akordeon, aniž bychom o tom něco věděli. To je přesně ono, kýžená nenucenost a nespoutanost akce. Nechceme nikomu říkat, co má nebo nemá dělat, vytvořili jsme jen jakýsi rámec akcí. A pak už se otevírá možnost všem odvážným interpretům získat si přítomné kolemjdoucí…