Charakter zranění odpovídal sražení pejska vlakem - po celém těle povrchová zranění, ale chyběla část přední končetiny. Pomoci mohla jen dobrá lidská duše, a těch, jak známo, je poskrovnu. Ve Vrbové Lhotě se ale našla. Díky rodině Poláchových byl pes odchycen a umístěn do útulku, kde následovalo okamžité ošetření.

„Vzhledem k tomu, že se Šlapetkovi, jak byl strakatý invalida trefně, i když lehce cynicky pojmenován, dostalo lékařského ošetření s velkým zpožděním, rána byla nekrotická a hrozila celková sepse. Jediným řešením byla amputace celé hrudní končetiny,“ popsala vedoucí útulku Alice Kubíčková. Vzhledem k tomu, že pejsek byl mladičký a v dobré kondici, operace se druhý den uskutečnila s tím, že bude financována z finančních darů, které útulek přezdívaný Alíkov postupně nastřádal. K čemu jinému taky, než k záchraně psího zdraví…

Jednoduché to samozřejmě nebylo. Vyděšené zvíře vysílené bolestí, v cizím prostředí, mezi cizími lidmi, zkrátka nedůvěra a strach hrály na všechny strany. Šlapetka se vlivem stresu projevoval agresivně a manipulace s ním byla velmi náročná. Teprve na operačním stole, se zjistilo, že důvod je ještě jeden. Rána na jeho tlapce byla atakována početnou armádou červů. „A právě toto červí vojenské tažení s nejvyšší pravděpodobností zbrzdilo rozvoj infekce a přispělo k záchraně Šlapetkova života. Kroužkovci systematicky likvidovali nežádoucí tkáň, tím zbrzdili sepsi a zvýšili šanci pejska na uzdravení,“ uvedla vedoucí útulku.

Poláchovi zafinancovali veterinární náklady, tedy chirurgický zákrok (veterinární lékařkou provedený za sníženou cenu), ale i ostatní léčbu, a našli Šlapetkovi u příbuzných i nový domov. Díky k nim putují nejen od pracovníků útulku, ale i od všech hodných lidí. Nadělit pod stromeček život, zdraví a domov, to je asi ten nejkrásnější pocit, jaký může člověk nejen pod snítkou jmelí zažít. A Šlapetka? Z něj je dnes nejmazlivější pejsek snad na celém světě a pod vánočním stromečkem jistě najde nějakou tu dobrotu. A až se před štědrovečerní baštou půjde vyvenčit, zvládne to nanejvýš elegantně. Svůj handicap vyřešil s nonšalantností psímu fešákovi vlastní - na procházce v lese se opře o strom, tím vycentruje těžiště, a pak už nic nebrání řádnému vyvenčení tak, jak se na pejska sluší a patří. „Ušatý invalida je mlád, zdráv a zase vesel, a tak ať mu to vydrží napořád,“ přejí si a hlavně jemu pracovního útulku.