„Bratry Nedvědy, zvláště Františka, mám ráda již od malička. Jsem vesnické dítě, které vyrostlo mezi koňmi, a muzika, kterou hrají, k tomuto stylu jistě patří. Navíc mají jejich písničky hlavu a patu a momentálně ani nenacházím vhodná slova, kterými bych popsala jejich um v hraní na kytaru. Proto jsem zašla během koncertu za jedním z pořadatelů, shodou okolností to je jeden z mých dobrých přátel, a požádala ho, zda-li by se mohl pana Nedvěda zeptat, jestli by se se mnou vyfotil, že by to byl asi jeden z nejhezčích dárků k narozeninám,“ popisuje nadšeně onen večer Marcela. To ještě netušila, co všechno si pro ni pořadatelé připraví.

„Bylo pro mě obrovské překvapení, když mi do ruky vrazili kytku a řekli ,Jdi mu jí dát na pódium´,“ pokračuje Marcela, která se přiznává, že jí setkání s jejím idolem vehnalo i slzy do očí. „Zážitek to byl ohromný a bylo to pro mě velké překvapení. Najednou jsem stála před panem Nedvědem a tolika lidmi. Ztratila jsem veškerou řeč, kterou jsem měla připravenou, a strašně jsem se zakoktala. Nato se pan Nedvěd začal smát, objal mě a dal mi pusu,“ říká nadšená oslavenkyně Marcela Kučerová.

A tak členové občanského sdružení Číhadlo dopřáli Marcele Kučerové prožít jedny z nejhezčích narozenin jejího života. Díky nim měla možnost se setkat se svým letitým idolem, kterému fandí již od svého prvního krůčku. A co si oslavenkyně Marcela o Františku Nedvědovi myslí? „Vrásčitá tvář mu dává tak trochu výraz bručouna, ale když jsem pak měla tu možnost ho slyšet na živo a dokonce se s ním i setkat, byl to opravdu jen dojem. Pana Nedvěda jsem vnímala jako milého a vtipného člověka, který si na nic nehraje. Musím říct, že se to klukům doubravčickejm hodně povedlo,“ uzavírá vyprávění o svém zážitku, dnes již jednadvacetiletá, Marcela Kučerová.

Veronika Sobíšková