Tam už se pochopitelně narozdíl od odpoledního programu na Karlově náměstí vybíralo vstupné a bylo co poslouchat i na co se koukat. Večer otevřela kapela Petr Kalandra Memory Band s hostem Oskarem Petrem, který byl do své emigrace souputníkem Petra Kalandry v první podobě skupiny Marsyas. Kapela hrála více akusticky než podobně zaměřený Blues Session a nejen největší Kalandrovy hity, ale i písničky z období Amatérského sdružení profesionálních muzikantů stejně jako několik vlastních skladeb v kalandrovském duchu. Hlavní hvězdou letošního ročníku festivalu se stal irský blues – rockový kytarista a zpěvák Simon McBride, kterého mezi rockovou špičku katapultovalo jeho debutové album z roku 2008.

Simon však s basistou Trevorem Dyerem a bubeníkem Paulem Hamiltonem hrál nejen vlastní skladby, ale připomenul i Jimiho Hendrixe či kapelu Doors. „Pokud nejste slepí nebo hluší, bude pro vás opravdu těžké nezačít při jejich koncertu tančit,“ napsali pořadatelé do programového letáku ke kapele Hot Chickens a většina čtenářů to možná brala jako klasickou zvací frázi. Jenže (opět!) tři muzikanti, tentokrát z Francie, nenechali nikoho na pochybách hned od začátku svého setu. Především hráč na kontrabas a zpěvák Hervé Loison předváděl se svým nástrojem nevídané kousky – vyhazoval jej do vzduchu, stoupal a sedal si na něj, otáčel jej okolo osy a podobně, to vše ve zběsilém tempu blues rokenrolu.

Nechyběly úryvky známých skladeb světových kapel od The Beatles až po AC/DC, aby nakonec vyšlo najevo, že nejlepší jsou Hot Chickens. Sál opravdu tančil do roztrhání těla, několik dívek si Hervé, kterému zdárně sekundovali bubeník Thierry Selliera a kytarista Christopher Violet, pozval k tanci i zpěvu na pódium. Propocení muzikanti ještě přidali a pak šli prodávat trička, desky a balit aparát. „Tohle, že je blues? Ten název festivalu mě moc nebral, zavítal jsem víceméně náhodou a jsem příjemné překvapený,“ rozebíral jeden z kolínských fanoušků.

„Z letošního ročníku jsem nadšený, přišlo více diváků než vloni a vytvořili fantastickou atmosféru, kterou si pochvalovali i muzikanti. Ti z Irska přijeli v podstatě na otočku, a přestože byli po cestování unavení, na pódiu pookřáli. Musím poděkovat vedení města Kolína a všem sponzorům, bez nich by se podobný festival nedal v žádném případě zorganizovat. A samozřejmě dramaturgovi Martinu Král’ovskému z CzecBluesu, který měl šťastnou ruku při výběru účinkujících,“ shrnul Aleš Králík. „Třešničkou na tom všem pak byl kvalitní zvuk v Městském společenském domě, kapely zněly opravdu super,“ dodal jeho kolega Vojta Klouček.

Zdeněk Hejduk