Wanagi Oyate vychází z výchovného vzdělávání Wood kraft a mezi jejími členy najdeme děti desetileté a starší. Právě přednášky jsou jednou z aktivit této organizace. Podle přednášejících není na samotných setkáních zdaleka tolik lidí, kolik navštěvuje a stahuje materiály z internetových stránek.
Putování Norskem nebylo výjimkou, a tak se celé setkání uskutečnilo v přátelské atmosféře za účasti několika málo lidí. Slova se ujal Ondřej Jaroš – Višňák, který pojal celou přednášku formou cestopisného, geologického a antropologického vyprávění o své cestě za polární kruh. Jak se přítomní mohli dozvědět, Ondřej Jaroš je člověk, který rád cestuje, a tak mu nedělalo problémy strávit tři týdny putováním po Norsku. Během svého povídání možná překvapil tím, že se zprvu chystal cestovat na úplně jiné místo, než na které se dostal. Spolu se dvěma kamarády mohli obdivovat jak gotické stavby, tak přírodu nebo třeba ložiska mědi, na jejichž dolování se mohli sami podívat. Řeč přišla i na cenu benzinu, který se, nikdo z přítomných nechápal proč, směrem na sever snižuje.

Celá skupina dobrodruhů cestovala dlouhé dny pěšky, o nocích, při kterých se v Norsko nikdy úplně nesetmí, spala ve srubu, stanu či pod širákem, pila vodu z ledovcových jezer a vůbec její členy nepřekvapilo, když se jim pod probuzení nad hlavami objevilo losí mládě. Po těchto slovech zakončil Ondřej Jaroš, který využíval prezentaci fotografií, přednášku větou: ,,Někdy jsem riskoval.“ Na závěr byli přítomní pozváni na další z cyklu besed, která se uskuteční na tomtéž místě, a to 11.12., kdy se čajovna rozezní zvukem japonského vyprávění, společně se samurajskými mýty a realitou.

Monika Matějková