Berounská formace Moped s kytaristou, zpěvákem a autorem písniček byla jednou z prvních punkových kapel u nás a skladby jako No, to by bylo dobrý, Automobil, Autobus, Podniková kontrola, Válka, Pro peníze peníze a mnoho dalších byly ve své době u části mládeže kultovní záležitostí.

Obzvlášť poté, co komunističtí ideologové rozprášili tehdejší špičku tuzemského rocku, kapelu Pražský výběr a její baskytarista a zpěvák Vilda Čok se uchytil právě u Mopedu. Jeho hýkavý zpěv dodal jednoduchým písničkám s chytlavými slogany další rozměr.

Dnes už je všechno jinak – Vilda Čok vydal svoji už několikátou sólovou desku nazvanou Živá voda a Vojta Hubinger pracující v berounském plaveckém stadiónu měl donedávna kapelu úplně jiného názvu i hudebního stylu.

„Oslovil nás jeden maník s nabídkou na koncert a pak slíbil, že podpoří i natočení desky. Tak jsme to trošku oprášili a měli bychom jít i do studia,“ potvrdil Hubinger, který společně s baskytaristou Tondou Košatou, kytaristou Mírou Čechem a bubeníkem Ondrou Žižkou zahrál patnáct písniček, většinou těch vyjmenovaných výše, ale i třeba Pan doktor nebo Vůbec se nestaráš.

“Není to žádná nostalgie, vůbec nic to se mnou nedělá, to už je dávno pryč,“ okomentoval pro Kolínský deník Vilda Čok, který se několikrát přišel na dění na pódiu podívat.

K tomu, že by si některou z hudebních pecek střihl společně s Mopedem, k velké lítosti fanoušků bohužel nedošlo. Čokova kapela Bypasse na první poslech šlapala lépe než Moped, nové písničky však znalo jen několik ortodoxních fanoušků oblečených v tričkách s portrétem Viléma z poslední desky. Samozřejmě, že došlo i na skladby z minulých desek a především na hity z předchozího působení Vildy Čoka ve Stromboli a Pražském výběru, takže nadšení neznalo mezí při Václavském Václaváku, ti co přišli, si s chutí zařvali i klasické Nánánáná.

Čok je charismatický a s publikem to umí, jen jeho písničky musí nejdříve zlidovět. Což ty mopedovské mají za sebou už dávno…

Zdeněk Hejduk