Pár minut po dvacáté hodině hudební večírek zahájila kapela Echt! V ní je hlavní osobností Karel Malík, výhradní autor hudby i textů, hráč na kytaru a saxofon a také coby výtvarník i podepsaný pod plakáty a pozvánkami na akce. Nakonec v komorním sále Městského společenského domu měl před časem autorskou výstavu svých linorytů.

Echt! naladili publikum známými skladbami jako Nemám to rád, Larry Go! nebo Mám všeho dost kromě klasického rockového složení mající v kapele navíc ještě violoncello Tomáše Schilly.

Po krátké přestavbě aparatury pak už pódium zaplnil velký ansámbl kapely Hudba Praha Band. Jedna kapela s podobným názvem existuje okolo letitého lídra Michala Ambrože, v této fungují muzikanti, kteří pod touto společnou značkou působili dlouhá desetiletí. Především kytaristé Bohuslav a Vladimír Zatloukalové a baskytarista Jiří Jelínek, které doplnili třeba z Mišíkova Etc… známý bubeník Pavel Skala, saxofonista Jakub Douda a zpěvák, kytarista a hráč na foukací harmoniku Zdeněk Hnyk, role dvou nezbytných vokalistek zaujali Lucie Jandová a Michala Šponar Fojtová.

Kapela perfektně šlapala, Zdeněk Hnyk má podobně zabarvený hlas jako Michal Ambrož, obě zpěvačky nejen dobře zpívaly, ale dodávaly i u této kapely vždy tradiční sex appeal.

A od první písničky šlo s kapelou i publikum, které už při zvukové zkoušce vylidnilo místa u barů a muzikanti se jim pak odvděčili všemi zásadními peckami z repertoáru sahající od Jimi Čertem otextované Marijuana přes téměř hymnu Špinavý záda či Máma táta až po skladbu po léta vzkazovanou všem komunistům – Pal vocuď. Nejen ty zpíval celý sál a samozřejmě si vytleskal ještě dva přídavky.

Roztančená, rozezpívaná a neformální oslava svobody i s písničkami, které by před změnou režimu měly velký problém zaznít.