„Právě proto album křtíme vlastně podruhé," usmál se zpěvák. Došlo také na duet s Eliškou Šerákovou, zpěvačkou Kolínského Big bandu. Se sympatickým swingovým zpěvákem Janem Smigmatorem jsme si chvilku popovídali v šatně kolínského divadla.

Jaká byla zvuková zkouška?

Proběhla dobře! Mají to dobře vymyšlené, to komorní pojetí divadla, kdy lidé sedí na jevišti a vlastně hlediště je za námi. Diváci tak seděli na místě, kde tradičně je třeba přímo kapela Kolínský Big band na koncertech.

Vaše debutové album se jmenuje Swing Is Back. Je swing doopravdy zpátky?

Snažím se o to, aby zpátky byl. A pokud by se nedostavoval, tak já ho tam dodám. (směje se)

Není ale v dnešní době elektronické hudby spíše okrajovým žánrem?

Možná je. Ale jak jste zmínil tu elektro hudbu: dnes je populární elektroswing. Ten válcuje Evropu a svět, je třeba hodně populární v Německu, kde mladí lidé, a vlastně i moji vrstevníci, se od elektroswingu dostávají zpět k těm základům, ke klasice a jsou z toho nadšení. Začínám mít pocit, že na naše koncerty chodí více mladšího publika, i když stále převládá střední a starší generace. Název Swing Is Back je tedy v dnešní době opravdu na místě.

Jak bylo náročné album vydat a dostat do distribuce?

Album je vlastně vydané vlastním nákladem, ale je v oficiální distribuci. Je to velký boj, protože natočení desky je drahé, podařilo se nám ho realizovat díky Českému rozhlasu Dvojce, kde mám s Dashou svůj pořad. Dali nám k dispozici legendární A Studio, kde točily slavné legendy. Tím se ušetřilo hodně peněz.

Kolíňáci vás hodně znají z vystoupení s Kolínským Big bandem, vy jste ale vystupoval s mnoha big bandy. Co vás na nich fascinuje?

Pro každého zpěváka je taková kapela úžasná věc. Swing má být v takovém provedení i hraný. Kolínský Big band je navíc skvělá kapela, dělají vše srdcem, protože to mají rádi, nemusejí se tím živit. V tom je rozdíl oproti profesionálnímu muzikantovi, který musí, i když se mu nechce. Ale tihle jsou do toho zapálení, dávají do toho celé srdce a každý koncert je zážitek. Myslím, že díky tomu mají koncerty beznadějně vyprodané.

Plánujete časem třeba učit zpěv?

Chraň Bůh! Samozřejmě hodně muzikantů a zpěváků učí, já bych se tomu ale chtěl vyhnout. Vystudoval jsem konzervatoř a zpívám, protože mě baví samotné vystupování, komunikace s kapelou, muzikanty, ježdění po republice a světě. To je skvělá věc a budu se snažit, aby to tak šlo i nadále.

Co říkají vaši nejbližší na rozhodnutí stát se zpěvákem? Nevarovali vás, že to je nejistá práce, a podobně?

S tím jsem se nesetkal, doma mě vždy podporovali. Můj táta pořádal dvacet let jazzový festival na Vysočině. Myslím, že je dneska rád, že se z jeho syna stal v podstatě profesionální muzikant.

Křtíte v Kolíně desku, kdo bude kmotrem?

Deska je vlastně už jednou v Praze pokřtěná, křtila mi ji moje kamarádka a kolegyně z Rozhlasu Dasha, dále Jitka Zelenková, Franta Soukup z Nightwork a Petr Nárožný. To jsou lidé, kteří mají swing rádi. S Petrem Nárožným jsme navázali před lety zvláštní přátelství. Já ho zvu na své koncerty, on zve mě na představení do divadla. Když si spolu začneme povídat o muzice, tak to je debata na dlouhou dobu a musíme to utnout, protože bychom si o dávných swingových dobách povídali až do rána. Dnes desku v Kolíně ještě jednou pokřtí Pepa Šťastný, kapelník Kolínského Big bandu, skvělý muzikant, kterého vždy rád potkám, protože si máme vždy o čem popovídat. Láska k muzice nás jednoznačně spojuje, to je ta naše společná řeč.

Vydal jste debutové album, jakou máte stavenou svoji další metu?

Rozhodně další desku, už na jedné pracuji, která bude minimálně z poloviny autorská, na Swing Is Back je autorská jen jedna, a sice ta stejného názvu. Příští deska je rozpracovaná, máme napsané čtyři písničky. Měla by vyjít někdy zjara roku 2014.