„Technika přijela už v osm hodin ráno a od té doby se stavěla zvuková a světelná aparatura, přivezl ji náklaďák a ještě další dodávka s přívěsem,“ popsal Petr Brancuzský, technik společenského domu. Koncert začal promítáním zdi na bílé obří rozdělené plátno, kterou pak interpret za pomocí hlasivek návštěvníků po vzoru kapely Pink Floyd zbořil a vytažené plátno teprve poté odhalilo do té doby ukrytou scénu. A začal koncert! V jeho první polovině se Petr Kolář prošel jak písničkami ze svých desek, tak nejslavnějšími muzikály. „Šaškuji v nich už dost dlouho,“ uvedl písničku Dobře ji znám z Davidova muzikálu Tři mušketýři, aby následně zazpíval Ledeckého Nikdy to nevzdám z Galilea a Přísahám od Karla Svobody z Golema.

Do přestávky pak zazněly další původní písničky od tuzemských autorů jako Varu you, Vyznání, Život jako vtip nebo Zpívej dál. Po ní se interpret převlékl z bílé košile do černé a baskytarista a kytarista vyměnili akustické nástroje za elektrické, aby zahájili – koledami. Nejdříve hlavní hvězda zapěla Nesem Vám noviny a Chtíc, aby spal, aby poté na pódium pozvala kolínský dětský pěvecký sbor Boni Bambiny vedený Věrou Buřilovou. Malí zpěváci nejdříve zapěli jednu vlastní vtipnou skladbičku a poté s Kolářem Narodil se Kristus pán a ještě jej doprovodili v hitu Jednou nebe zavolá, kterou Petr věnoval kolegovi Petru Mukovi. To už některým slabším povahám tekly po tvářích slzy, patos interpret narušil křtem své nové desky pojmenované Čas nás naučí a natáčené v Americe. Jeho kmotrou se stala nejhlasitěji pískající fanynka, kterou její idol, stejně jako ostatní dívky, nazýval Maličká, ač byla minimálně o hlavu větší. Následující Tichá noc ukončila vánoční rozjímání a šlo se do finále, které obstaraly právě písničky z nové desky včetně titulní či Navzdory hříchům, za níž její interpret dostal ocenění coby nejhranější píseň jednoho rádia.

Zatímco před přestávkou se postupně vytratila z pódia kapela, aby zůstal osamocený zpěvák, teď odešel nejdříve on a ostatní se vzápětí děkovali. Všem v sále, i těm, co už stáli u východu oblečeni v kabátech, bylo jasné, že tohle ještě nemůže být konec. Po návratu na pódium udělal nejdříve radost stárnoucím rockerům i fanouškům Jiřího Schelingera písničkou Šípková Růženka z repertoáru Deep Purple a s textem Zdeňka Svěráka a pak nastalo to, co muselo - celý sál i s balkónem povstal a ze stovek hrdel zaznělo vyznání: Ještě, že tě lásko mám. Kouzlo odejít pak definitivně ukončilo jeden z nejpodařenějších koncertů v tomto sále. Pak už „jen“ fronta na autogramy na desky, fotky, plakáty nebo kalendáře a společné focení. Pro některé přišel Ježíšek do Kolína o jedenáct dní dříve!

Zdeněk Hejduk